Pořád se něco děje...

Zdravím opět z mrazivého severu! 

Čas tady utíká neskutečně rychle. Nedávno jsem přijel a už jsou tři týdny za mnou. Pořád se něco děje, nudou tady rozhodně netrpím.

Minulý týden, jak už jsem se zmiňoval posledně, jsme vyrazili do opět Morgedalu. Bez lyží by to samožejmě nešlo. Poté, co noví studenti, kteří zde byli poprvé, absolvovali prohlídku muzea, jsme se vyškrábali na nedalekou sjezdovku a trénovali telemarkový oblouk pod dohledem učitele Simona. Bylo to opravdu symbolické učit se tomuto stylu právě tady. Někomu to šlo hůře, někomu lépe, ale nakonec jsme si to všichni moc užili. A tady je výsledek mého půldenního snažení:

Víkend byl pro mě také aktivního ražení. V sobotu jsem zase po týdnu provětral běžky a odbruslil jsem si krásný 16 km okruh. Na neděli jsme si se Zdenem ze Slovenska naplánovali celodenní výšlap do hor. Autem jsem se přiblížili do 15 km vzdáleného lyžařského střediska Lifjell, odkud jsme začali stoupat hezky po svých. Já na svých backcountry, pořádně navoskovaných, Zdeno na skialpech. Počasí bylo prvotřídní, slunce pražilo a bylo i celkem teplo. Zdolali jsme dva vrcholy a sjezdy taky stály celkem za to. Povrch byl ale celkem ledovatý, a tak jsem se trochu pral s telemarkovým stylem. Ale nakonec jsme se dostali dolů bez problému. Posuďte sami...

Tento týden jsme naplánovali náš první trip - Winterforest. Pětidenní putování v lese započneme už v pondělí. Předpověď je celkem mírná na místní poměry, přes den by se teploty měly vyšplhat až na plusových 5 stupňů, což je hodně luxusní. Tak uvidíme jak moc je pravdivá, protože té mísní se zase tolik věřit nedá. 

Taky jsem sliboval, že sem hodím nějaké fotky, kde teď bydlím. Asi nejlepší bude, když sem hodím odkaz na stránky poskytovatele mého ubytování. TADY je vyfoceno celé zázemí domku a společný dům s prádelnou, saunou a společenskou místností.

A konečně jsem se dostal k tomu vytvořit webovou galerii, kam jsem začal umísťovat fotky z celého mého norského žití a bytí. Ještě není kompletně hotová, ale už můžete projet nějaké obrázky. Budu postupně doplňovat a aktualizovat.

http://picasaweb.google.com/105871590345602761930

Příště se ozvu až po tripu, snad už příští víkend, tak se mějte zatím co nejlíp!

Hei fra Norge!

Téměř týden uplynul od posledního článku a přihodila se spoustu věcí a novinek. Tak pěkně popořádku:

Asi největší, nejpříjemnější a nejdůležitěší je to, že jsem se přestěhoval. Jak jsem psal posledně, měl jsem štěstí a dostal místo po klukovi, který se odstěhoval do privátu. Bydlím teď asi jen 30 metrů od svého původního bydliště, ale mnohem levněji, ale i s více lidma. Domek, ve kterém teď jsem, je starší (praví se, že byl vybudován někdy v 70. letech) a bydlí nás v něm 6. Každý máme svůj pokoj, samozřejmě dle norského standardu, kuchyň a sociálky sdílíme všichni dohromady. Oproti minulému bydlení je to krok zpátky, protože kuchyň je celkem špinavá, menší a pokoj se taky scvrknul. Pro mě je ale důležitá úspora peněz, které můžu použít na nákup vybavení potřebného ke studiu, skript atp... a není toho zrovna málo. Jsme tu celkem multikulturní společnost - 2 Španělky, Etiopan žijící už několik let v Oslu a Norka. V březnu se vrátí kluk z Argentiny, co tu studuje magistra. Takže tu bude společnost ze 3 kontinentů (to zní už docela zajímavě :) ). Fotky, jak to tu vypadá, pokud by to někoho zajímalo, dodám později, právě tu suším oblečení z lyží, tak to tu nevypadá zrovna vábně...

Tak v tom pravém domku teď bydlím, foceno z okna předchozího bydliště.

Jinak výuka ve škole probíha teď převážně venku a na lyžích, kde trávíme tak 4-5 hodin vždy. V pondělí jsme v rámci předmětu Basic Skiing popojeli kousek autem nad město ku lyžařskému středisku Lifjell, kde je upraven 15 km okruh pro běžky. Praktikovali jsme základní dovednosti a zpět dolů nás jelo několik na běžkách. Takový 5 km sjezd po trase, kde před námi ten den projeli tak 2 lyžaři, na duši jen pohladí. Vůbec tenhle týden počasí jen přeje, celý den slunečno, ale mrzne, ráno celkem dost, přes den je příjemně. Ve středu jsme absolvovali v rámci toho samého předmětu tzv. Skileik - hry na lyžích a ve čtvrtek jsme se přesunuli na svah hned za školou a stavěli různé slalomy a norští studenti friluftslivu budovali překážky, skoky, dráhy, které zde mají v oblibě pro výuku lyžařských dovedností nejen dětí.

Bitva o vítězství ve štafetě, Fair Play moc nezafungovala...

Norští studenti

Vlevo skoky, překážkové dráhy, boule..., vpravo slalåm (původní norské pojmenování, které později jiné národy zkomolily na slalom)

Prezentace slalomu

Telemark jump v podání mé maličkosti

Taky už postupně začínáme plánovat 5-denní trip zvaný Winterforest, na který vyrážíme 31. ledna do lokality nedaleko odsud. Bude to celkem zajímavá zkušenost, protože jak jsem se dozvěděl, stany potřebovat nebudeme, spát budeme pouze pod celtou a pokud sněhové podmínky dovolí, tak byschom mohli postavit i nějaký přístřešek ze sněhu. Vařit se bude pouze na ohni a jako lídři skupiny budou 2 norští studenti 2. ročníku, pro které je to zároveň praxe. Pokud nezmrznu, tak se můžete těšit na fotky :)

No a protože se v lese budeme pohybovat na lyžích, konečně se mi podařilo sehnat si nová prkýnka. Koupil jsem starší backcountry lyže a nechal si na ně namontovat funglové vázání á la telemark styl a pořídil si fešné kožené botky. Ať žije klasika a tradice! Dnes jsem to poprvé odzkoušel a překypuju jenom nadšením! :) Telemarking in Telemark, yeeeeeeeeey!

Pro odbornou veřejnost a zájemce - vázáni Rotefella Chilli a boty Varg Morgedal

Tak to by bylo pro dnešek vše, zítra jedem opět do Morgedalu, kolébky telemarkového lyžování, tak se těším až na tamějších svazích vyřežu další oblouky!

Zpátky v bøžském Bø

Ahooooooooooj!

Tak vás všechny zase zdravím tímto vodáckým pozdravem, poprvé v roce 2011 ze Skandinávského poloostrova! Doufám, že jste do něj vstoupili to správnou nohou a předsevzetí se vyplní. Jak jste si možná všimli, trochu se změnil i design stránek. Změna je život, ale ještě to není úplně doladěný, tak se na tom pokusím zapracovat.

Ještě nad Švédskem a pak už jen přes moříčko na západ...

Jak už jsem psal posledně, všechny dokumentace se mi podařilo během Vánoc zařídit a já jsem se opět mohl vrátit na sever. Letos je poprvé pro mezinárodní studenty otevřen navazující program na podzimní Oudoor Life and Ecophilosophy, nazvaný Nordic Skiing and Outdoor Life a já, společně s několika dalšími spolužáky, máme tu čest se ho účastnit. Co mě vůbec čeká? Jak z názvu vyplývá, hlavní náplní budou lyže a vše se bude točit okolo zimních aktivit venku. Sestava předmětů je následující - základy lyžování na běžkách má na starosti předmět Basic Skiing. Protože ne všichni umí lyžovat na dostatečné úrovni, tak Maja z Kanady a já máme privilegovaný pozice a pomáháme Jensovi (učiteli) předávat zkušenosti ostatním studentům. Tak jsem rád, že můžu využít léta praxe a odříkání na běžkách a zdokonalit se v didaktice a ještě navíc v angličtině :)

První lekce Basic Skiing

Maja, team Canada

Bylo hezky...

Dalším, hlavním předmětem, je Outdoors in the wintertime, který bude zahrnovat veškeré kurzy a teorii. Kurzy budou hned 3 a všechny budou probíhat na back country lyžích - první už za 14 dní, 5 dní se budeme pohybovat pod hranicí lesa, kempovat ve stanu a osvojovat si dovednosti přežití v zimní přírodě. Další, taky ještě v únoru, devítidenní v Haukelifell na Hardangerviddě, kdy 4 dny budeme bydlet v nějaké chatě a pak 5 dní půjdeme na těžko do hor, tentokráte už nad hranicí lesa. A konečně poslední 8-denní study trip, který si sami naplánujeme, opět bez učitelů.

Z indoorových předmětů pokračuje Individual, Environment and Society, tentokráte v zimním kabátku, který mj. zahrnuje i 4 exkurze, z toho jednu dvoudenní. Hned příští týden vyrážíme opět do Morgedalu, kolébky moderního lyžování, jak ho Norové pyšně nazývají, ale teď to bude s lyžema. Indoorový jsou i předměty Tourism and Environment a Telemark: Social and Cultural Expressions, zahrnující historii a kulturu tohoto kraje.

Myslím si, že studijní plán vypadá velmi zajímavě a těším se, co nás čeká.

Moje studijní skupina se teď ale výrazně scvrkla. Oproti té podzimní, kdy nás bylo 15,  nás teď bude jen 6 - tři ♀ a tři ♂ :) A z 6 Čechů jsme už jen dva.

Dost ale o škole... Dosud bydlím v tom samém domku a pokoji jako předtím, ale podařilo se mi získat levnější ubytovaní, které mi ušetří celkem slušnou sumu peněz, a tak se začátkem příštího týdne budu stěhovat asi o 30m vedle do staršího typu domu, kde je pokoj asi o 1/3 menší a kuchyň se sociálkami budu sdílet s dalšími 5 lidmi. Co je ale nejdůležitěší, místo 3000 NOK budu platit jen 1800 NOK!! A to už se vyplatí!

Co je ale úplně super, že se dá přímo do školy dojet na běžkách. Před prahem nasadím lyže a vyfrézovanou stopou přes pole a louky dojedu až přímo před dveře školy. Cesta trvá tak 20-25 minut. Vůbec pro bežky je to tady jak stvořený. Všude možně je to tu protkané upravenými stopami, hned okolo školy vede asi 6 km okruh i pro bruslení a asi 2 km od školy mají denně upravovanou osvětlenou dráhu, takže s nedostatkem denního světla je problém vyřešen. Dokonce i s biatlonovou střelnicí. Už jsem to byl vyzkoušet a kolem sedmé večerní tam bylo celkem živo. Kromě dětí, které měly trénink, se tam prohánělo několik dalších podobných bláznů jako já. No co vám budu povídat, je to pecička, úplnej lyžařskej ráj!

Před školou

Trochu jsem si zastřílel :)

A takhle to vypadá večer.

U školy je ohromná ledová plocha

Momentálně mám tedy za sebou první týden školy a už celkem dost nalyžovaných kilometrů. Včera jsem se zúčastnil welcome party pro nové a navrátivší se studenty, tak se z toho teď vzpamatovávám. Poslední plechovky Kozla vzaly za své a značná část polské Zubrowky, kterou jsem koupil ve Wroclawi na letišti, taky... :) Půjdu to ale nejspíš rozjezdit na běžky.

Tak já se zase brzy ozvu!

PF 2011

Zpátky ve hře!

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Dnes jsem se zastavil ve škole za zahraniční koordinátorkou se jen tak ze zvědavosti zeptat, jak se má moje žádost o prodloužení Erasmu. Už jsem prostě nevydržel čekat. Trochu jsem tomu musel pomoct, moje papíry totiž ležely bezbranně na stole, chudinky. Oběhal jsem si zbývající podpisy, napsal urgentní email na univerzitu v Norsku, aby mi co nejdřív poslali akceptační dopis (který dorazil asi během hodiny) a vše donesl zpátky ke schválení. Koordinátorka na FTVS vše zadala do webové aplikace a tradáááá, stipendium mi bylo přiznáno! Yes! Takže vám s radostí oznamuji šťastnou novinku, že se začátkem ledna vracím zpět na sever (někteří si právě oddechli) a měl bych tam setrvat až do konce května! Kdo chtěl přijet a nepřijel, má stále možnost a bude přivítán s otevřenou náručí!

V dalším semestru mě čeká hlavně lyžařská část - telemark na backcountry lyžích a spousta dalších zimních radovánek. Ve škole bude teorie o něco víc než bylo předešlý semestr, ale vypadá to zajímavě! Mám necelý měsíc na zařízení dalších formalit a sehnání zbylého vybavení, tak snad se to vše zadaří. O dalším průběhu vás budu zase informovat! 

Game is over!

Na každého jednou dojde a dnešním dnem došlo i na mě. Moje dny v Norsku se naplnily do posledního a čtyři měsíce utekly jako voda. Vůbec se mi tomu nechce věřit. Právě teď sedím na letišti v Oslo a mám nějakou chvíli volno, tak přemýšlím na tím vším co se tady událo. Všechno se to semlelo tak rychle, že se mi tomu až nechce věřit. Pořád se něco dělo, poznal jsem nádherný kout světa, lidi ze všech možných světových zemí stát, ve kterém všechno funguje, kde není skoro žádná kriminalita, lidé jsou většinou milí a usměvaví...Tohle u nás moc nemáme. Za celou dobu pobytu jsem nemusel nikde přivazovat kolo, když jsem jel například do školy nebo na nákup a vůbec jsem neměl vnitřní pocit, že by mi ho někdo mohl ukrást. Vůbec spousta věcí je tady založená jenom na důvěře a je až neuvěřitelné, že to opravdu funguje. Třeba na pumpě nebo v obchodě stojí všude automaty s kafem, které nejsou na peníze. Nikdo u nich nestojí, stačí si jen to kafe natankovat do kelímku a jít to zaplatit ke kase. Nikoho nenapadne to neudělat. Nebo například, možná už jsem o tom psal dřív, u silnice na podzim stojí stánky s jablkama, bez obsluhy. Člověk přijede, vybere si přepravku a podle odrůdy a ceníku zaplatí do schránky. Obávám se, že u nás by už farmáři tímto způsobem dávno zkrachovali. A tak by se dalo pokračovat dál...

 

Svítá mi ale naděje, že tu strávím i další semestr! Minulý týden jsem dostal ze školy mejl, že univerzita má výjimečně nějaké zbylé finance a je možnost si pobyt prodloužit. V to jsem ani nedoufal. Nelenil jsem tedy a obratem zajistil všechny náležitosti a poslal k posouzení do Prahy. Paradoxem je, že v norské škole to nebyl vůbec žádný problém i přesto, že poslední termín pro podání přihlášek na další semestr byl začátkem listopadu. Koordinátorka mi vše pomohla zařídit a ještě mi ochotně pomohla s mými vlastními papíry, co jsem potřeboval poslat za sebe. Vše hotovo během 1,5 hodiny. Teď čekám už týden jak se vyjádří na rektorátu UK a obávám se, abych se výsledky dozvěděl ještě do Vánoc. Semestr v Norsku začíná už zase 10. ledna, tak je to docela na knop. Tak mi držte palce!

Na závěr pár posledních obrázků ze včerejšího nostalgického loučení s Bø...

Tak tedy na viděnou, Norsko!!!

Skoro-dobytí Gaustatoppen

Jak už jsem avizoval v minulém příspěvku, v sobotu jsme měli v plánu vyrazit s klukama dobýt nejvyšší vrchol Telemarku - Gaustatoppen (1883m). Složení výpravy: Martin, já (CZ), Justin, Tylor (USA) a Ed (GB). Ráno jsme se sešli o půl sedmé před domem, naložili, běžky, prkna, sněžnice a svačiny do Saaba, který nám laskavě půjčila Meeli z Estonska (díky!) a vyrazili vstříc horám. Namířili jsme si to přímo do Rjukanu, odkud vede turistická stezka k vrcholu. Rjukan je velmi známý tím, že tu během 2. světové války nacisti vyráběli těžkou vodu, která jak dobře známo, je potřebná k výrobě atomové bomby. Naštěstí jim ale tyto plány překazila skupina pár odvážných obyvatel. Pokud by se tak nestalo, válka by mohla dopadnout úplně jinak. Kdo by měl zájem se o tom dozvědět víc, doporučuju zhlédnout film Heroes of Telemark (Hrdinové z Telemarku) s Kirkem Douglasem z roku 1965, opravdu super snímek!

Z Rjukanu, který leží v údolí, šplhá po svahu cesta několika serpentýnami až k parkovišti, odkud vede značená cesta k vrcholu. Nasadili jsme sněžnice, bereme běžky, Martin s Taylorem prkna a vyrazili. Počasí nám přálo, jasno a slunečno, teplota v autě ukazovala na parkovišti příjemných -15°C. Místy to pěkně profukovalo, takže pocitová teplota klesla, ale když je člověk nastrojen ve vlně od hlavy až k patě, tak se není čeho bát :) Sněhu nebylo zase tak moc, spíš místy to bylo nafoukaný a bořilo se to až nad kolena, ale to jen výjimečně. Po 3,5 hodinách jsme dosáhli chaty, která leží kousek pod vrcholem. Byla zavřená, a tak jsme si dali svačinu ve winter roomu. K nedalekému vrcholu vede ještě cesta po hřebínku, ale tam už jsme se nevydali, vzhledem k tomu, že nás tlačil čas a taky jsme to neshledali úplně bezpečným. Po obou stranách se svažuje docela strmý svah. Nemá cenu moc kecat, mrkněte na obrázky...

 

Česko - Americko - Britská výprava

Ed a jeho waleský maskot

Běžky, jak jsme později zjistili, nebyla úplně šťastná varianta, protože je bylo nemožné použít. Já jsem nakonec ráno zapomněl doma boty, takže jsem je ani vzít nemohl. Nakonec i dobře. Martin s Tylorem nahoře nasadili snowboardy a spustili se do freeridu, docela jsem jim to záviděl. Nebyla to ale sranda, vzhledem k nevelké nadílce sněhu všudě číhaly kameny. Kluci to ale zvládli bez úrazu, my jsme se splazili dolů po svých a o půl pátý už jsme vyráželi zpátky domů. Asi za polovinou cesty jsme udělali ještě malou přestávku v Heddalu, kde se nachází největší největší norský dřevěný kostel. Několik rychlých obrázků, teplota venku -19°C a honem zase do vytopeného auta. Po příjezdu jsme si udělali společnou večeři, a tak jsme ten den příjemně zakončili. 

Rjukan v údolí

Heddal stavkirke