Winter Mountains trip

Asi už si říkáte, co že ten nezbedník zase dlouho nepíše?! Pěkně to fláká... Jak by taky mohl psát, když je pořád někde v luftu, že jo? :) Takže než zase zmizím, což je mimochodem hned zítra, tak se pokusím vylíčit, co se tady, na dalekém severu, událo v poslední době.

Mám za sebou první velký výlet do pořádných norských hor. Devět dní jsme strávili na hranici NP Hardangervidda, konkrétně v oblasti Haukeli. První čyři dny jsme spali na chatě Haukeliseter.

Haukeliseter

 

Tady jsme bydleli

Jen taková malá odbočka - norský turistický spolek (dále jen DNT) vlastní po celém Norsku asi 460 chat, které jsou rozděleny do 3 kategorií - obsluhované, samo-obsluhované a bez obsluhy. Ty s obsluhou fungují jako horské hotely či boudy, od samoobsluhovaných chat mají členové DNT klíč. Na chatě je nějaké jídlo a když sem návštěvníci příjdou, můžou ho použít, ale před odchodem zaplatí do kasičky požadované množství peněz za zkonzumované jídlo a nocleh. Všechno funguje na důvěře, ale tady to prostě tak funguje, což je úžasný. A chaty bez obsluhy jsou vybaveny velmi prostě, člověk si veškeré potraviny atd. musí přinést sám. Celý norský DNT má okolo 220 000 členů, v porovnání s naším KČT, který má dnes necelých 40 000 je to veliký rozdíl, navíc když vezmu v potaz to, že Norů je o polovinu míň než nás. To už svědčí o velké popularitě trávení volného času v přírodě.

Ale zpátky na Haukeliseter. Tato chata patří do skupiny obsluhovaných a taky mezi jednu z těch lepších, které DNT vlastní. My jsme spali v nejlevnější variantě ubytovaní za 400 NOK/noc, ovšem ve velmi krásném starém dřevěném domku. Sociální zařízení jsme měli ve vedlejší budově a na snídaně a večeře jsme chodili do hlavní budovy. Nejdřív se mi ubytování zdálo dost drahé, což v přepočtu je, ale když jsem pak viděl to jídlo, které jsme měli, tak jsem svůj názor přehodnotil. Snídaně ve formě švédského stolu a ještě jsme si z toho mohli připravit oběd pro celodenní túry, ale i večeře stály za to. Hlady jsme rozhodně netrpěli.

První porce mojí večeře :)

Každý den jsme pak vyráželi na celý den na lyže a trénovali jsme orientaci  a navigaci v zimním horském terénu, vedení skupiny, učili se diagnostikovat lavinové nebezpečí, lavinovou záchranu a transport zraněné osoby, užívali jsme si krásně přemrzlého prašanu a pilovali telemarkový oblouk. Večer se pak odehrávaly vždycky přednášky na různá témata. V podstatě to byl takový trénink na následujících 5 dní, které jsme strávili přechodem v horách.

Analýza sněhových vrstev

Čtyři dny na Haukeliseter utekly jako voda a v pátek ráno jsme už stáli s krosnami na zádech před chatou a byli připraveni vyrazit vstříc novému dobrodružství. Bylo nás dobromady 12, nás 6 mezinárodních, 5 studentů norského friluftslivu a učitel Simon Já jsem se hned na začátek zapřáhl do saní, ve kterých jsme měli veškeré společné vybavení, jako jsou stany, hrnce, benzín do vařičů, celtu atd. No, řekl bych, slušných minimálně 35 kg váhy k dobru. Z kopce a po rovině ještě v pohodě, ale do kopců to začalo těžknout, dech se zrychloval a pot začal stékat z čela. A tak jsme zapřáhli ještě Maju a hned to šlo o něco lépe. Začátek dne vypadal slibně, svítilo slunce, nebyla ani taková zima, jenže pak se počasí zhoršilo, obědovali jsme už za drobného deště, postupně začal sílit i vítr a viditelnost se zmenšovala. Orientace se tak stala velmi obtížnou, naštěstí jsme zrovna následovali značenou trasu lyžařskou. Povětrnostní a časové podmínky nám nedovolily dostat se na místo původního plánu, a tak jsme se utábořili o pár km dříve. Stany stavíme už za silného deště. Za pár hodin je vše hotovo a já už ve stanu ždímám rukavice, bundu a kalhoty. Výborná teplá večeře ale vše spraví. Do rána trochu přituhlo, a tak se snažím bundu trochu rozlámat, abych se do ní vůbec vlezl. Ani druhý den nás nevítá nejpříznivěji - viditelnost asi 20 m, totální mlíko. Jako navigátoři dne jsme určeni já s Lukaszem. Paráda, nelehký to úkol. Snažíme se ho ale zhostit se ctí, a tak nastavujeme azimut na buzole a vyražíme vstříc bělobě. Máme štěstí, že zpočátku následujeme tyčové značení, to nám orientaci trochu usnadňuje. Pak ale opouštíme značenou trasu a už jen podle azimutu - naštěstí jsme tyto situace trénovali v posledních dnech, takže si umíme podle počtu kroků určit ujitou vzdálenost. Přesouváme se velmi pomalu, ale jistě kupředu. Před setměním se nám daří najít kout s dotatečným množstvím nafoukaného sněhu pro stavbu sněžných jeskyní. Po skupinkách si každý kutáme příbytek pro dnešní noc. Dělám to poprvé, tak jsem nadšen. Asi po 4 hodinách práce konečně hotovo, vaříme večeři a zaslouženě do spacáku.

Třetí den ráno je už viditelnost o něco lepší, ještě během dopoledne vyleze slunce, které nás doprovází až do večera. Pro další noc budujeme další snežnou jeskyni, tentokrát jsou sněhové podmínky více než luxusní, a tak kutáme noclehárnu pro 5 lidí. I když na tom makáme čtyři, trvá to bezmála 5 hodin. Ale výsledek stojí za to. Lituju, že zde nemůžeme strávit víc nocí, dílo je to velkolepé.

A kopeme...

V příbytku

a ráno pohled ven

Předposlední den je celý slunečný, opět se upínám do saní, tentokrát nás čeká klesání kolem 700 výškových metrů, takže to není taková dřina. Pozdě odpoledne dorážíme na místo posledního kempu. Už se nacházíme pod hranicí lesa,  a tak topíme oheň a na něm vaříme veřeři. Pár lidí přespává ve stanu, já a ještě několik dalších odvážlivců ulehám jen tak pod širé nebe. Obloha je jasná, což značí trochu nižší teploty. Noc proběhla v pořádku, peří mě hřálo. Ráno ale přiběhla Maja a říkala, ať si tipnu kolik je stupňů. Tak jsem "zkušeně" čichnul k mrazivému vzduchu a vyslovil svůj tip - mínus 10°C. Ještě ale musím svoje umění trochu vypilovat, protože jsem se docela seknul - bylo mínus 19°C! No pohoda, na to, že mám spacák s komfortem -9°C. Takže více než spokojenost :)

Poslední den ráno už zbýval jen přesun cca 2 km přes jezero k silnici, odkud nás nabral autobus a odvezl zpátky do Bø.

Stále na lyžích

Po delší době se zase dostávám k tomu sepsat další severskou story. Doufám, že jste rádi :)

Od posledního tripu jsem, kupodivu, zase zavítal do školy, začínají se na mě hrnout termíny odevzdání různých esejí, takže postupně na tom pracuju. Od soboty do středy jsem tu hostil milou návštěvu - kámošku z FTVS, Míšu. Hned první den jsme vyrazili s klukama Lukaszem a Sanderem zdolat blízký kopec Bryggefjell, na jehož vrchu už jsem několikrát stál. Na lyžích to ale bylo poprvé. Míše jsem půjčil skialpy od Zdena ze Slovenska. Počasí bylo parádní, parádní prašan místy taky. Cesta nahoru zabrala tak 2 hodiny, na vrcholu jsme si dali sváču, rozhlédli se do dáli a už si to frčeli dolů. Zrovna když jsme se dostali do dobré pasáže, kde byl krásný přemrzlý prašan, Míše se nešťastnou náhodou utrhla patka u vázání. Po chvíli usilovného hrabání v metru sněhu jsme ji naštěstí našli, ale zbytek cesty musela jediná žena výpravy absolvovat na jedné lyži. Kdyby jste náhodou někdo měl doma náhradní patku na Silvrettu Pure nebo o nějaké možnosti, jak ji sehnat, věděli, dejte prosím vědět. Díky!

Na neděli a pondělí jsme naplánovali dvoudenní výlet na Lifjell. Od učitele Jense jsem se dozvěděl, že se v horách nachází odemčená kamenná chatka, kde se dá přespat, a tak byl cíl jasný. Lepší než spát v záhrabu. Ráno jsme se sbalili, pro Míšu sehnali backcountry lyže, vzali nějaké dřevo na oheň a autem se nechali přiblížit výše do hor, odkud už jsme museli šlapat po svých. Většinu cesty jsme absolvovali po urolbované běžkařské trati, doprovázeni slunečními paprsky, místy ale celkem nepříjemným studeným větrem. Asi po 2,5 hodinách jsme dorazili na Hollane, chatu s obsluhou asi 2 km od našeho cíle. Posilnili jsme se horkou čokoládou, pokecali s dvěma norskýma chalanama, z nichž jeden nám prozradil, že v Praze studoval 6 let medicínu na 3. LF, ale češtinu hodně zapomněl, teď doktoruje v nedalekém Porsgrunnu. Dobrá náhoda. Popřáli jsme si šťastný zbytek cesty a po chvíli vyrazili vyhledat příbytek. Poslední úsek vedl pouze do kopce a po mé menší dezorientaci jsme dorazili k jezeru, na jehož břehu se měla nacházet chatka. Už se stmívalo, a tak jsme doufali, že nebude celá zafoukaná sněhem, jak mi Jens avizoval, že by se tak mohlo stát. Naštěstí nebyla, koukal pouze kousek štítu střechy. Ufff.... Během několika minut jsme vykopali díru, abychom mohli otevřít dveře. Nečekali jsme, že to bude takový luxus. Uvnitř kamínka, postele pro 4 lidi, stolek, nějaké vybavení jako sekery, pily, zapalovač, sirky, nůž atd. Celkem dost věcí. Dokonce i lucerna na plynovou bombu, kterou se nám ale stejně nepodařilo rozchodit. Zatopili jsme tedy v kamínkách, chvíli se valil dým dovnitř chalupy, ale po menší úpravě komínu už bylo vše v pořádku. Teplo se udělalo během chvíle. Plotýnka ale nebyla natolik výkonná, abychom na ní uvedli vodu do varu, a tak jsme uvařili Dobrý hostinec na plynovém vařiči. Byla neděle a co by to bylo za neděli, kdyby nebyla svíčková! Mami, umíš ji ale líp!

Takhke jsme našli chatku.

Po usilovné archeologické prácí jsme objevili nádherný příbytek. I s paní domácí :)

V pondělí ráno jsme si ještě přitopili, posnídali a kolem jedenáctý vyrazili zpátky, trochu po jiné trase, ta už nebyla upravená rolbou. Byla o něco větší zima a obloha už zatažená. Po čtyřeh hodinách chůze a částečně i sjezdu jsme se dostali do lyžařského střediska, jehož svahy byly liduprázdné a odkud jsme předchozí den vycházeli. Únava se pomalu začala dostavovat... co to říkám, měli jsme toho celkem dost, a tak jsme se uchýlili do tepla bufetu, kde taky nebyla ani noha. Nabídce vaflí za 25 NOK jsme nemohli odolat, tak jsme si každý jednu objednali. Dostali jsme k nim i plnou misku výborný jahodový marmelády, kterou jsme taky celou zblajzli. Deficit cukru byl tedy doplněn, nějaká energie nabyta a před čtvrtou hodinou jsme se mohli vydat po svých dále k domovu. Po silnici je to asi 15 km, na lyžích se hodnota bude blížit tomu samému číslu. Přestože je výškový rozdíl něco kolem 700 m, trvalo nám to asi 3,5 hodiny. Míša už mě možná místy trochu proklínala, ale nakonec jsme to zvládli a před osmou večerní se konečně dostali domů. Výživný to den. Dobrá večeře ale celkový dojem zvýšila.

Zasloužené vafle.

Úterý patřilo převážně regeneraci a prohlídce města. Středa ráno znamenala pro Míšu odjezd domů a já jsem zase naklusal do školy. V pondělí jsem se nezúčastnil plánování dalšího tripu - Winter mountains, ale moji milí spolužáci, společně s pěti norskými studenty, se kterými budeme tvořit jednu skupinu, se o to postarali. Ve středu jsme ještě zkorigovali plán a zkonzultovali se Simonem - učitelem, který nám bude průvodcem. Vyrážíme v pondělí 20. února a máme namířeno na 9 dní na Hardangerviddu. Čtyři noci budeme trávit v hostelu, kde budeme mít plnou penzi a během dne se budeme věnovat pohybu v zimních horách, orientaci a dalším dovednostem. Potom vyrazíme na 5 denní přechod na těžko. Spát budeme tentokrát už ve stanu a pokud to půjde, tak v igloo nebo budeme budovat sněhové jeskyně. Když jsem se dozvěděl, že za cestu autobusem jen tam, která nemá ani 150 km, dám 320 NOK, tak se mnou málem šlehlo. Jiná možnost jak se tam dostat bohužel není (např. autem), protože skončíme jinde než odkud vyrazíme. Sice jsem tu už dlouho a mohl bych být zvyklý na vysoký ceny, ale tohle je fakt moc. Navíc když linkovej bus stojí něco málo přes 200 NOK. Ten ale nejede tak, abych se tam dostal během dopoledne. Musím to překousnout, je to jen jednou...

 Ale abych dnes nekončil negativě, tak na tento víkend je přepověď, že by mohla být vidět opět polární záře, z důvodu velkých erupcí na Slunci, mrazivého počasí a snad by měla být i jasná obloha. Tak já běžím ven vyhlížet!

Hezký víkend. A taky někdy komentujte, ať vím, jak se máte vy! ;)

P.S.: Zbytek fotek v galerii na Picase!

Winter Forest trip a Aurora Borealis

Ve zdraví jsem přežil 5 dní v divočině, a tak se s vámi můžu podělit o nové zážitky!

Jak jistě mnozí vědí, absolvoval jsem tento týden od pondělí do pátku první kurz ve druhém norském semestru - Winter Forest. Kurz byl zaměřen na pohyb a orientaci v zimním zalesněném terénu, stavbu kempů, rozdělání ohně na sněhu a tak podobně. Zároveň jsme měli možnost otestovat si vybavení, získat přehled, co vše je potřeba s sebou na takový trip vzít, jak rozdílná je orientace a časový odhad ujité vzdálenosti a tak dále. To vše samozřejmě na backcountry lyžích. Ale vezmu to všechno pěkně popořádku.

Obědy na celý trip - tzv. Loganbrød

Než jsme se vůbec na takový výlet vydali, museli jsme si ho naplánovat. Styl výuky je tu trošku odlišný než na jaký jsme zvyklí u nás. Experience education (výuka zážitkem, prožitkem) hraje prim v celém friluftsliv programu. Učitelé tu nejsou od toho, aby pro studenty zajistili celý program tak, aby ho všichni mohli poslušně absolvovat a aby si z toho nakonec každý odnesl pokud možno pozitivní zážitek či zkušenost. Ale ten, jak dobře víme, nemusí být vždy pozitivní, hlavně, když je hluboký. Absolvovali jsme několik přednášek, které se týkaly tematiky pohybu a chování v zimní přírodě, vhodnosti stravování atp. Na tomto základě jsme odbrželi mapu s lokalitou, kde se budeme pohybovat a zbytek plánování byl čistě na nás, studentech. Dané jsme měli jen místo, kde budeme začínat a že tam máme strávit 5 dní. Ostatně tento postup už známe z předchozícho semestru, a tak to pro nás bylo ulehčení.

 Rozhodli jsme se sestavit plán tak, že první dvě noci jsme strávili na jednom místě a zbytek jsme se každý den přesouvali dále. 

První den v 8 ráno jsme se sešli ve škole ještě se dvěma norskými studenty 2. ročníku friluftslivu - Markusem a Ole Peterem, kteří nám budou "veiledery" (veileder je norský výraz pro někoho, kdo v uvozovkách vede skupinu, ale zároveň je jejím plnoprávným členem a když je potřeba, vydává pouze impulzy, rohodování většinou nechává na samotné skupině) a zároveň je to pro ně povinná praxe. Už jsme s nimi diskutovali celý plán minulý týden a kluci jsou velmi sympatičtí. První den se k nám připojí ještě náš učitel Jens, je nás tedy celkem 8. Nasedli jsme do dvou aut a dojeli do asi 15 km vzdálené osady Roheim, odkud jsme vyrazili už po svých. S velkým těžkým batohem to nejde tak lehce jako bez něj, a tak se pohybujeme pomalu, děláme často přestávky na doplnění tekutin, zhltnutí nějakých oříšků, čokolády, svlékání či oblékání vrstev oblečení. Do cíle prvního dne dorážíme celkem brzy, někdy lehce po poledni. Ale dobře nám tak, je to náš první kemp a navíc zde budeme dvě noci, a tak si na jeho stavbě můžeme dát obzvlášť záležet. Rozdělujeme si úkoly, někdo staví přístřešek na spaní (stany s sebou totiž nemáme, pouze celtu), další místo ohniště a  lavice na sezení (samozřejmě ze sněhu), také je třeba zajistit nějaké dřevo a nesmí se zapomenout ani na latrínu. Zabere to celkem dost času, ale nakonec vše stíháme ještě před setměním. Ještě před večeří naházíme kupu sněhu, kterou další den vykutáme a vznikne tak další alternativní místo na spaní. První noc byla nejchladnější ze všech, bylo kolem -5°C, takže ještě docela příjemně.

Druhý den jsme zasvětili výšlapu na horu Maskat, jejíž vrchol se nachází přímo nad naším kempem, asi kilometr vzdušnou čarou. Kvůli prudkému a složitému terénu musíme zvolit mírnější variantu, a tak jdeme okolo asi 4 km. Po poledni staneme na vrcholu a kousek pod ním si dáváme oběd. Stalo se tradicí na tomto tripu, že každý z nás představil ostatním co dobrého má, a tak je to velmi dobrá zkušenost a člověk hned má větší přehled a inspiraci co si zabalit pro příště. Já jsem před odjezdem upekl tzv. Loganbrød, který se skládá z mouky, mléka, másla, semínek, kokosu, sušených meruněk a tak dále. Jeho výhoda je v tom, že má hodně energie (spočítal jsem energetickou hodnotu na 31 500 kJ - to už je pořádná bomba :) ), je skladný a dlouho vydrží. Musím se pochválit, že se mi povedl a chuťově je taky dobrý! Ani jsem ho za celých těch pět dní nesnědl, opravdu malý kousíšek celkem zasytí, ale na druhou stranu musím říct, že se toho člověk za pár dní přejí. Takže pro příště vím, že ho neupeču tolik a doplním to ještě něčím dalším, ať to mám pestřejší. Po obědě jsme praktikovali na řídce zalesněném severním svahu Maskatu telemarkový oblouk v prašanu, což byl mj. můj "teaching program". A tak jsem se asi na dvě hodiny převtělil do lyžařského instruktora. A dokonce byl u všech vidět i pokrok za tak krátkou chvíli, tak mě to potěšilo na duši. Druhou část odpoledne jsme věnovali zase Sanderovu teaching programu - ice fishing, rybaření na zamrzlém jezeře. Od norské skupiny, která kempovala nedaleko od nás jsme si půjčili vrták na led, vyvrtali několik děr a nahodili návnady. Nechali jsme je přes noc a doufali, že ráno vytáhneme nějaké úlovky.

Sander nahazuje

Vrtat díry mě fakt bavilo, udělal jsem asi 4 :)

Třetí den ráno hned po sbalení kempu a snídani jsme vyrazili zkontrolovat, jestli se něco nechytilo. Bohužel. Tak snad příště. Začali jsme se tedy přesouvat po předem naplánované trase dál. Terén ve skutečnosti vypadal mnohem hůř než na mapě, a tak po prodírání lesem, překonávání několika překážek zdoláváme první kilometr během tří hodin. Ufff... Dáváme oběd, další inspirace a sjíždíme celkem krkolomným sjezdem k dalšímu jezeru, kde stavíme další kemp. Už je celkem pozdě, začíná se stmívat, a tak je třebá máknout. Vše se daří v přijatelném časovém horizontu, a tak celkem unavení usedáme k ohni. Dnešní teaching program na téma Tradiční jídlo lesních dělníků má na starosti Veronika, a tak večeříme kaši připravenou z vody, mouky, sýra a opečené slaniny - celkem syté jídlo, ale velká dobrota. Dezert je velmi podobný hlavnímu chodu - mouka, voda, cukr a sladká ovocná omáčka z pytlíku. Dostávám do sebe ještě pár lžic, ale už opravdu nemůžu nic dalšího polknout minimálně do rána. Přes noc nás zastihl trochu déšť, přístřešek nápor větru nevydržel, a tak ráno sušíme částečně vlhké spacáky a karimatky. Žádná tragédie.

 

Předposlední den se nese ve znamení pěkného počasí a krkolomého asi 2 km sjezdu. S velkým báglem na zádech žádná sranda. Všichni ale přežili a po obědě, který dáváme u jezera Visjå nás čeká už jen lehký výšlap k dalšímu jezeru Svarttjørn, kde budujeme poslední kemp. Hned vedle kempu stojí vrzostlý buk, ale je celý suchý. Kdosi dostal nápad udělat si z něho táborák. Netrvalo dlouho a Ole Peter se ujal sekery a vydal se ho pokácet. Asi po půl hodině usilovné práce už padal k zemi (tím myslím strom :) ) a my jsme se pustili do jeho porcování. Tento oheň byl ale speciální. Dva třímetrové kusy kmene jsme položili vedle sebe, do mezery mezi nimi jsme naládovali suché slabší větve, navrch roští a podpálili. Po večeři, která byla toho večera grandiózní, jsme navrch umístili další kmen stejné délky a to teprve bylo teplo. Tento vrchní kmen způsobil, že se teplo začalo šířit i do stran a my jsme se začali svlékat z triček. A i bez nich se u ohně nedalo vydžet. V plánu bylo, že oheň bude hořet celou noc a poskytovat teplo i v přístřešku, který jsme postavili hned naproti. V noci ale nečekaně napadly asi 3 cm sněhu a ráno, když jsme se vzbudili, už bohužel nehořel. Spálili jsme tedy zbytek během snídaně a vyrazili vstříc domovu. Asi kilometr před cílem, odkud jsme v pondělí začínali, rozděláváme oheň a obědujeme. Jak už bývá zvykem, probíráme co jsme zažili, co nám to dalo, co jsme se naučili a tak dál. Prostě zpětná vazba, kterou později dokončujeme po příjezdu do školy, protože nám už byla celkem zima.

Palivo na večer :)

Byl fakt hic!

 A tak to celé hodnotím velmi pozitivně, spousta nových zkušeností, zážitků atd.

Co se stalo v noci jsem nečekal - nad Bø se zjevila aurora borealis, neboli polární záře. Asi o půlnoci jsme tedy měli možnost pozorovat tento fascinující úkaz. Byla jasná, lehce mrazivá noc a fosforově zelené světlo se rozlévalo po obloze. Hodně zvláštní zážitek. Nebyla nijak výrazná, ale bylo to porpvé, co jsem něco takového viděl na vlastní oči. Protože místo, kde byla záře nejjasněší zakrývaly stromy, vydal jsem se poklusem kousek dál, odkud jsem měl ničím nerušený výhled. Snažil jsem se udělat nějaké obrázky, a protože v ruce foťák na tak dlouhé časy neudžím, použil jsem jako stativ auto zaparkované před jedním z domů. Po chvíli za mnou přišel kluk, řekl bych o pár let mladší než já a ptal se mě, jestli mám v úmyslu mu to auto ukrást. Tak jsem se ho snažil přesvěčit, že o to mi opravdu nejde, že jen fotím oblohu a začal jsem mu vysvětlovat, že tu studuju, že mám úplně jiný zájmy a nejsem žádnej zločinec. Říkal, že už mu z toho místa dvě auta ukradli, tak chápu, že měl trochu strach. Nevypadal ale moc přesvědčeně po naší společné diskusi. Tak jsem se radši zbalil a šel zpátky domů. Něco se mi podařit vyfotilo, ale není to žádnej zázrak. A tak takhle symbolicky jsem zakončil tento týden.

Kvalita nic moc, ale něco vidět je.

Víkend se nesl ve znamení relaxace, úklidu a nějaké práce pro školu. Do galerie jsem doplnil zbytek fotek, tak teď už je to kompletní.

Ha det...

Pořád se něco děje...

Zdravím opět z mrazivého severu! 

Čas tady utíká neskutečně rychle. Nedávno jsem přijel a už jsou tři týdny za mnou. Pořád se něco děje, nudou tady rozhodně netrpím.

Minulý týden, jak už jsem se zmiňoval posledně, jsme vyrazili do opět Morgedalu. Bez lyží by to samožejmě nešlo. Poté, co noví studenti, kteří zde byli poprvé, absolvovali prohlídku muzea, jsme se vyškrábali na nedalekou sjezdovku a trénovali telemarkový oblouk pod dohledem učitele Simona. Bylo to opravdu symbolické učit se tomuto stylu právě tady. Někomu to šlo hůře, někomu lépe, ale nakonec jsme si to všichni moc užili. A tady je výsledek mého půldenního snažení:

Víkend byl pro mě také aktivního ražení. V sobotu jsem zase po týdnu provětral běžky a odbruslil jsem si krásný 16 km okruh. Na neděli jsme si se Zdenem ze Slovenska naplánovali celodenní výšlap do hor. Autem jsem se přiblížili do 15 km vzdáleného lyžařského střediska Lifjell, odkud jsme začali stoupat hezky po svých. Já na svých backcountry, pořádně navoskovaných, Zdeno na skialpech. Počasí bylo prvotřídní, slunce pražilo a bylo i celkem teplo. Zdolali jsme dva vrcholy a sjezdy taky stály celkem za to. Povrch byl ale celkem ledovatý, a tak jsem se trochu pral s telemarkovým stylem. Ale nakonec jsme se dostali dolů bez problému. Posuďte sami...

Tento týden jsme naplánovali náš první trip - Winterforest. Pětidenní putování v lese započneme už v pondělí. Předpověď je celkem mírná na místní poměry, přes den by se teploty měly vyšplhat až na plusových 5 stupňů, což je hodně luxusní. Tak uvidíme jak moc je pravdivá, protože té mísní se zase tolik věřit nedá. 

Taky jsem sliboval, že sem hodím nějaké fotky, kde teď bydlím. Asi nejlepší bude, když sem hodím odkaz na stránky poskytovatele mého ubytování. TADY je vyfoceno celé zázemí domku a společný dům s prádelnou, saunou a společenskou místností.

A konečně jsem se dostal k tomu vytvořit webovou galerii, kam jsem začal umísťovat fotky z celého mého norského žití a bytí. Ještě není kompletně hotová, ale už můžete projet nějaké obrázky. Budu postupně doplňovat a aktualizovat.

http://picasaweb.google.com/105871590345602761930

Příště se ozvu až po tripu, snad už příští víkend, tak se mějte zatím co nejlíp!

Hei fra Norge!

Téměř týden uplynul od posledního článku a přihodila se spoustu věcí a novinek. Tak pěkně popořádku:

Asi největší, nejpříjemnější a nejdůležitěší je to, že jsem se přestěhoval. Jak jsem psal posledně, měl jsem štěstí a dostal místo po klukovi, který se odstěhoval do privátu. Bydlím teď asi jen 30 metrů od svého původního bydliště, ale mnohem levněji, ale i s více lidma. Domek, ve kterém teď jsem, je starší (praví se, že byl vybudován někdy v 70. letech) a bydlí nás v něm 6. Každý máme svůj pokoj, samozřejmě dle norského standardu, kuchyň a sociálky sdílíme všichni dohromady. Oproti minulému bydlení je to krok zpátky, protože kuchyň je celkem špinavá, menší a pokoj se taky scvrknul. Pro mě je ale důležitá úspora peněz, které můžu použít na nákup vybavení potřebného ke studiu, skript atp... a není toho zrovna málo. Jsme tu celkem multikulturní společnost - 2 Španělky, Etiopan žijící už několik let v Oslu a Norka. V březnu se vrátí kluk z Argentiny, co tu studuje magistra. Takže tu bude společnost ze 3 kontinentů (to zní už docela zajímavě :) ). Fotky, jak to tu vypadá, pokud by to někoho zajímalo, dodám později, právě tu suším oblečení z lyží, tak to tu nevypadá zrovna vábně...

Tak v tom pravém domku teď bydlím, foceno z okna předchozího bydliště.

Jinak výuka ve škole probíha teď převážně venku a na lyžích, kde trávíme tak 4-5 hodin vždy. V pondělí jsme v rámci předmětu Basic Skiing popojeli kousek autem nad město ku lyžařskému středisku Lifjell, kde je upraven 15 km okruh pro běžky. Praktikovali jsme základní dovednosti a zpět dolů nás jelo několik na běžkách. Takový 5 km sjezd po trase, kde před námi ten den projeli tak 2 lyžaři, na duši jen pohladí. Vůbec tenhle týden počasí jen přeje, celý den slunečno, ale mrzne, ráno celkem dost, přes den je příjemně. Ve středu jsme absolvovali v rámci toho samého předmětu tzv. Skileik - hry na lyžích a ve čtvrtek jsme se přesunuli na svah hned za školou a stavěli různé slalomy a norští studenti friluftslivu budovali překážky, skoky, dráhy, které zde mají v oblibě pro výuku lyžařských dovedností nejen dětí.

Bitva o vítězství ve štafetě, Fair Play moc nezafungovala...

Norští studenti

Vlevo skoky, překážkové dráhy, boule..., vpravo slalåm (původní norské pojmenování, které později jiné národy zkomolily na slalom)

Prezentace slalomu

Telemark jump v podání mé maličkosti

Taky už postupně začínáme plánovat 5-denní trip zvaný Winterforest, na který vyrážíme 31. ledna do lokality nedaleko odsud. Bude to celkem zajímavá zkušenost, protože jak jsem se dozvěděl, stany potřebovat nebudeme, spát budeme pouze pod celtou a pokud sněhové podmínky dovolí, tak byschom mohli postavit i nějaký přístřešek ze sněhu. Vařit se bude pouze na ohni a jako lídři skupiny budou 2 norští studenti 2. ročníku, pro které je to zároveň praxe. Pokud nezmrznu, tak se můžete těšit na fotky :)

No a protože se v lese budeme pohybovat na lyžích, konečně se mi podařilo sehnat si nová prkýnka. Koupil jsem starší backcountry lyže a nechal si na ně namontovat funglové vázání á la telemark styl a pořídil si fešné kožené botky. Ať žije klasika a tradice! Dnes jsem to poprvé odzkoušel a překypuju jenom nadšením! :) Telemarking in Telemark, yeeeeeeeeey!

Pro odbornou veřejnost a zájemce - vázáni Rotefella Chilli a boty Varg Morgedal

Tak to by bylo pro dnešek vše, zítra jedem opět do Morgedalu, kolébky telemarkového lyžování, tak se těším až na tamějších svazích vyřežu další oblouky!

Zpátky v bøžském Bø

Ahooooooooooj!

Tak vás všechny zase zdravím tímto vodáckým pozdravem, poprvé v roce 2011 ze Skandinávského poloostrova! Doufám, že jste do něj vstoupili to správnou nohou a předsevzetí se vyplní. Jak jste si možná všimli, trochu se změnil i design stránek. Změna je život, ale ještě to není úplně doladěný, tak se na tom pokusím zapracovat.

Ještě nad Švédskem a pak už jen přes moříčko na západ...

Jak už jsem psal posledně, všechny dokumentace se mi podařilo během Vánoc zařídit a já jsem se opět mohl vrátit na sever. Letos je poprvé pro mezinárodní studenty otevřen navazující program na podzimní Oudoor Life and Ecophilosophy, nazvaný Nordic Skiing and Outdoor Life a já, společně s několika dalšími spolužáky, máme tu čest se ho účastnit. Co mě vůbec čeká? Jak z názvu vyplývá, hlavní náplní budou lyže a vše se bude točit okolo zimních aktivit venku. Sestava předmětů je následující - základy lyžování na běžkách má na starosti předmět Basic Skiing. Protože ne všichni umí lyžovat na dostatečné úrovni, tak Maja z Kanady a já máme privilegovaný pozice a pomáháme Jensovi (učiteli) předávat zkušenosti ostatním studentům. Tak jsem rád, že můžu využít léta praxe a odříkání na běžkách a zdokonalit se v didaktice a ještě navíc v angličtině :)

První lekce Basic Skiing

Maja, team Canada

Bylo hezky...

Dalším, hlavním předmětem, je Outdoors in the wintertime, který bude zahrnovat veškeré kurzy a teorii. Kurzy budou hned 3 a všechny budou probíhat na back country lyžích - první už za 14 dní, 5 dní se budeme pohybovat pod hranicí lesa, kempovat ve stanu a osvojovat si dovednosti přežití v zimní přírodě. Další, taky ještě v únoru, devítidenní v Haukelifell na Hardangerviddě, kdy 4 dny budeme bydlet v nějaké chatě a pak 5 dní půjdeme na těžko do hor, tentokráte už nad hranicí lesa. A konečně poslední 8-denní study trip, který si sami naplánujeme, opět bez učitelů.

Z indoorových předmětů pokračuje Individual, Environment and Society, tentokráte v zimním kabátku, který mj. zahrnuje i 4 exkurze, z toho jednu dvoudenní. Hned příští týden vyrážíme opět do Morgedalu, kolébky moderního lyžování, jak ho Norové pyšně nazývají, ale teď to bude s lyžema. Indoorový jsou i předměty Tourism and Environment a Telemark: Social and Cultural Expressions, zahrnující historii a kulturu tohoto kraje.

Myslím si, že studijní plán vypadá velmi zajímavě a těším se, co nás čeká.

Moje studijní skupina se teď ale výrazně scvrkla. Oproti té podzimní, kdy nás bylo 15,  nás teď bude jen 6 - tři ♀ a tři ♂ :) A z 6 Čechů jsme už jen dva.

Dost ale o škole... Dosud bydlím v tom samém domku a pokoji jako předtím, ale podařilo se mi získat levnější ubytovaní, které mi ušetří celkem slušnou sumu peněz, a tak se začátkem příštího týdne budu stěhovat asi o 30m vedle do staršího typu domu, kde je pokoj asi o 1/3 menší a kuchyň se sociálkami budu sdílet s dalšími 5 lidmi. Co je ale nejdůležitěší, místo 3000 NOK budu platit jen 1800 NOK!! A to už se vyplatí!

Co je ale úplně super, že se dá přímo do školy dojet na běžkách. Před prahem nasadím lyže a vyfrézovanou stopou přes pole a louky dojedu až přímo před dveře školy. Cesta trvá tak 20-25 minut. Vůbec pro bežky je to tady jak stvořený. Všude možně je to tu protkané upravenými stopami, hned okolo školy vede asi 6 km okruh i pro bruslení a asi 2 km od školy mají denně upravovanou osvětlenou dráhu, takže s nedostatkem denního světla je problém vyřešen. Dokonce i s biatlonovou střelnicí. Už jsem to byl vyzkoušet a kolem sedmé večerní tam bylo celkem živo. Kromě dětí, které měly trénink, se tam prohánělo několik dalších podobných bláznů jako já. No co vám budu povídat, je to pecička, úplnej lyžařskej ráj!

Před školou

Trochu jsem si zastřílel :)

A takhle to vypadá večer.

U školy je ohromná ledová plocha

Momentálně mám tedy za sebou první týden školy a už celkem dost nalyžovaných kilometrů. Včera jsem se zúčastnil welcome party pro nové a navrátivší se studenty, tak se z toho teď vzpamatovávám. Poslední plechovky Kozla vzaly za své a značná část polské Zubrowky, kterou jsem koupil ve Wroclawi na letišti, taky... :) Půjdu to ale nejspíš rozjezdit na běžky.

Tak já se zase brzy ozvu!