PF 2011

Zpátky ve hře!

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Dnes jsem se zastavil ve škole za zahraniční koordinátorkou se jen tak ze zvědavosti zeptat, jak se má moje žádost o prodloužení Erasmu. Už jsem prostě nevydržel čekat. Trochu jsem tomu musel pomoct, moje papíry totiž ležely bezbranně na stole, chudinky. Oběhal jsem si zbývající podpisy, napsal urgentní email na univerzitu v Norsku, aby mi co nejdřív poslali akceptační dopis (který dorazil asi během hodiny) a vše donesl zpátky ke schválení. Koordinátorka na FTVS vše zadala do webové aplikace a tradáááá, stipendium mi bylo přiznáno! Yes! Takže vám s radostí oznamuji šťastnou novinku, že se začátkem ledna vracím zpět na sever (někteří si právě oddechli) a měl bych tam setrvat až do konce května! Kdo chtěl přijet a nepřijel, má stále možnost a bude přivítán s otevřenou náručí!

V dalším semestru mě čeká hlavně lyžařská část - telemark na backcountry lyžích a spousta dalších zimních radovánek. Ve škole bude teorie o něco víc než bylo předešlý semestr, ale vypadá to zajímavě! Mám necelý měsíc na zařízení dalších formalit a sehnání zbylého vybavení, tak snad se to vše zadaří. O dalším průběhu vás budu zase informovat! 

Game is over!

Na každého jednou dojde a dnešním dnem došlo i na mě. Moje dny v Norsku se naplnily do posledního a čtyři měsíce utekly jako voda. Vůbec se mi tomu nechce věřit. Právě teď sedím na letišti v Oslo a mám nějakou chvíli volno, tak přemýšlím na tím vším co se tady událo. Všechno se to semlelo tak rychle, že se mi tomu až nechce věřit. Pořád se něco dělo, poznal jsem nádherný kout světa, lidi ze všech možných světových zemí stát, ve kterém všechno funguje, kde není skoro žádná kriminalita, lidé jsou většinou milí a usměvaví...Tohle u nás moc nemáme. Za celou dobu pobytu jsem nemusel nikde přivazovat kolo, když jsem jel například do školy nebo na nákup a vůbec jsem neměl vnitřní pocit, že by mi ho někdo mohl ukrást. Vůbec spousta věcí je tady založená jenom na důvěře a je až neuvěřitelné, že to opravdu funguje. Třeba na pumpě nebo v obchodě stojí všude automaty s kafem, které nejsou na peníze. Nikdo u nich nestojí, stačí si jen to kafe natankovat do kelímku a jít to zaplatit ke kase. Nikoho nenapadne to neudělat. Nebo například, možná už jsem o tom psal dřív, u silnice na podzim stojí stánky s jablkama, bez obsluhy. Člověk přijede, vybere si přepravku a podle odrůdy a ceníku zaplatí do schránky. Obávám se, že u nás by už farmáři tímto způsobem dávno zkrachovali. A tak by se dalo pokračovat dál...

 

Svítá mi ale naděje, že tu strávím i další semestr! Minulý týden jsem dostal ze školy mejl, že univerzita má výjimečně nějaké zbylé finance a je možnost si pobyt prodloužit. V to jsem ani nedoufal. Nelenil jsem tedy a obratem zajistil všechny náležitosti a poslal k posouzení do Prahy. Paradoxem je, že v norské škole to nebyl vůbec žádný problém i přesto, že poslední termín pro podání přihlášek na další semestr byl začátkem listopadu. Koordinátorka mi vše pomohla zařídit a ještě mi ochotně pomohla s mými vlastními papíry, co jsem potřeboval poslat za sebe. Vše hotovo během 1,5 hodiny. Teď čekám už týden jak se vyjádří na rektorátu UK a obávám se, abych se výsledky dozvěděl ještě do Vánoc. Semestr v Norsku začíná už zase 10. ledna, tak je to docela na knop. Tak mi držte palce!

Na závěr pár posledních obrázků ze včerejšího nostalgického loučení s Bø...

Tak tedy na viděnou, Norsko!!!

Skoro-dobytí Gaustatoppen

Jak už jsem avizoval v minulém příspěvku, v sobotu jsme měli v plánu vyrazit s klukama dobýt nejvyšší vrchol Telemarku - Gaustatoppen (1883m). Složení výpravy: Martin, já (CZ), Justin, Tylor (USA) a Ed (GB). Ráno jsme se sešli o půl sedmé před domem, naložili, běžky, prkna, sněžnice a svačiny do Saaba, který nám laskavě půjčila Meeli z Estonska (díky!) a vyrazili vstříc horám. Namířili jsme si to přímo do Rjukanu, odkud vede turistická stezka k vrcholu. Rjukan je velmi známý tím, že tu během 2. světové války nacisti vyráběli těžkou vodu, která jak dobře známo, je potřebná k výrobě atomové bomby. Naštěstí jim ale tyto plány překazila skupina pár odvážných obyvatel. Pokud by se tak nestalo, válka by mohla dopadnout úplně jinak. Kdo by měl zájem se o tom dozvědět víc, doporučuju zhlédnout film Heroes of Telemark (Hrdinové z Telemarku) s Kirkem Douglasem z roku 1965, opravdu super snímek!

Z Rjukanu, který leží v údolí, šplhá po svahu cesta několika serpentýnami až k parkovišti, odkud vede značená cesta k vrcholu. Nasadili jsme sněžnice, bereme běžky, Martin s Taylorem prkna a vyrazili. Počasí nám přálo, jasno a slunečno, teplota v autě ukazovala na parkovišti příjemných -15°C. Místy to pěkně profukovalo, takže pocitová teplota klesla, ale když je člověk nastrojen ve vlně od hlavy až k patě, tak se není čeho bát :) Sněhu nebylo zase tak moc, spíš místy to bylo nafoukaný a bořilo se to až nad kolena, ale to jen výjimečně. Po 3,5 hodinách jsme dosáhli chaty, která leží kousek pod vrcholem. Byla zavřená, a tak jsme si dali svačinu ve winter roomu. K nedalekému vrcholu vede ještě cesta po hřebínku, ale tam už jsme se nevydali, vzhledem k tomu, že nás tlačil čas a taky jsme to neshledali úplně bezpečným. Po obou stranách se svažuje docela strmý svah. Nemá cenu moc kecat, mrkněte na obrázky...

 

Česko - Americko - Britská výprava

Ed a jeho waleský maskot

Běžky, jak jsme později zjistili, nebyla úplně šťastná varianta, protože je bylo nemožné použít. Já jsem nakonec ráno zapomněl doma boty, takže jsem je ani vzít nemohl. Nakonec i dobře. Martin s Tylorem nahoře nasadili snowboardy a spustili se do freeridu, docela jsem jim to záviděl. Nebyla to ale sranda, vzhledem k nevelké nadílce sněhu všudě číhaly kameny. Kluci to ale zvládli bez úrazu, my jsme se splazili dolů po svých a o půl pátý už jsme vyráželi zpátky domů. Asi za polovinou cesty jsme udělali ještě malou přestávku v Heddalu, kde se nachází největší největší norský dřevěný kostel. Několik rychlých obrázků, teplota venku -19°C a honem zase do vytopeného auta. Po příjezdu jsme si udělali společnou večeři, a tak jsme ten den příjemně zakončili. 

Rjukan v údolí

Heddal stavkirke

Začínáme končit

No né, co se to děje?! Já píšu další příspěvek dokonce v menším intervalu než měsíc! Dobře já!

Čas začíná ukrutně rychle pracovat proti mě, můj pobyt tady se zkrátil už natolik, že začínám stříhat metr s jednocifernými čísly. A 4 měsíce v Norsku budou minulostí. Ještě ale není čas na hodnocení, na to je ještě brzy.

Včera jsem dokončil a odevzdal největší část práce, která by mi měla zajistit úspěšné ukončení a absolvování zimního semestru. Jak už jsem se zmiňoval posledně, vzhledem k tolika různým rozptylujícím faktorům a možná i trochu lenosti, jsem začal trošišku později, než by bylo zdrávo. Ale co, nebylo to poprvé a určitě ne ani naposledy, navíc, pod tlakem a ve stresu pracuju nejlíp. Celé tři dny v kuse jsem strávil na zadku a psal a psal a psal. Noc před odevzdáním byla téměř bezesná, pouhé 2 hodiny spánku, 2 kafe a jedna sprcha. Bohužel se mi to ale nepodařilo dorazit úplně, mentální únava se dostavila, a tak jsem musel prodloužit termín odevzdání o jeden den, naštěstí s tím nebyl problém. Nicméně, byla to teda fuška. Celé porfolio se skládalo celkem z 9 prací - vlastní zhodnocení kazdého tripu s důrazem na vlastní profesní rozvoj či nerozvoj atd. Potom nějaké učební programy (naplánování několikadenního výletu na kanoích a další se zaměřením na kulturně - historickou tematiku), taky jsem psal o bezpečnosti na vodě a asi největším oříškem bylo zamyšlení na téma "Good Seamanship" což by se ve volném překladu dalo přeložit jako Co je to být dobrým námořníkem (tahle práce má spojitost s kurzem plachtění na moři, o kterým jsem vás ještě neinformoval, sorry :) ). Suma sumárum, celkem to skoro vydalo na jednu bakalářku (37 stránek), a tak jsem na sebe náležitě hrdý, že jsem to dokázal dokonce v angličtině a mám z toho i radost. Že by trénink na příští rok?? Snad ne, v takovým stresu už zase dlouho pracovat nechci :)

Study hard!!!

Ve středu, kdy byl oficiální termín odevzdání portfolia, jsme měli sraz ve čtyři hodiny ve škole s Jensem. Pozval nás všechny k sobě domů na takové neformální setkání ku příležitosti ukončení studia. Jens bydlí se svou přítelkyní asi 5 km od Bø v malém domku přestavěném ze staré chalupy. Přesně tohle je typ bydlení, který se mi líbí a jednou, až budu velkej, si něco takovýho taky postavím :) Vešlo se nás tam ale dokonce všech 15, k občertvení byl podáván typický norský vánoční pokrm - kaše (chuťově něco jako naše krupicová, ale z mouky a smetany) na sladko se skořicí a k tomu - pozor - vepřový, sobí a hovězí maso s takovým papírovým knackerbrotem. Zajímavá kombinace, obojí velmi dobré, ale myslím, že kombinovat tak skvělý jídla dohromady je trochu divný. Norové mají občas zvláštní chutě... prasata :) Promítali jsme fotky ze všech tripů a docela se u toho bavili. Holky upekly dokonce i nějaký ten koláč, a tak ani kafíčko nechybělo. Večer byl celkově hodně pohodový, dobře jsme se bavili a já jsem tak  pořád čekal, kdy Jens vytáhne nějakou tu lahvinku, abychom to teda zakončili, jak se sluší patří. Jako chlapi! Čekal jsem marně. V Norsku to tady asi zvykem není. Na výletech byl zákaz alkoholu 100%ní a všichni ho dodržovali, ale to mi nevadilo. Je to úplně jiný oproti mentalitě u nás. Tady by hříšníka, který by během školní akce chlastal, okamžitě vyhodili  ze školy a nikdo by se s ním nemazal. V tomhle je to tady hodně přísný, ale na druhou stranu je to zase dobře.

Jensův domek a mazlik

Přišla návštěva...

Jens

Outdoor Life, 2010

Vpředu sladká kaše, následována masem, máslem, cukrem, skořicí :)

Hned další den pro nás mezinárodní koordinátorky uspořádaly závěrečné příjemné posezení ve škole s perníčkama a tradičním vánočním norský horkým čímsi (asi jako cider, ale bez alkoholu) s rozinkama a mandlema. Vyplňovali jsme pro ně dotazník, jak se nám tady líbilo a jak jsme to všechno hodnotili, nakonec se zpívaly norské koledy.

Studium pro mě ale ještě neskončilo, do pondělí musím napsat esej na předmět The Individual... na dalších 8 stránek a potom v pátek píšeme test z norštiny. Tak já valím zase vzhůru do práce. Na víkend mám totiž velký plány - zítra v sobotu razíme s klukama na Gaustatoppen, nejvyšší vrchol Telemarku. Máme ze školy půjčený běžky, dva mají sněžnice, a tak snad dobyjeme vrchol. Předpověď počasí je celkém přívětivá - pouze - 15°C (oproti minulému týdnu, kdy tam bylo -25°C) a slunečno. Dnes jsem byl ještě na chvíli běžky otestovat a pro jistotu jsem si narazil koleno, tak snad to do rána moc neoteče a budu v provozuschopném stavu. Hezký víkend všem!

Ha det bra!