"Jedéééém, šlapéééééj, hop, hop, hop!" aneb MS v lyžování v Oslu

Doma jsem se ohřál sotva 3 dny a už jsem si to zase mašíroval strávit následujících 6 nocí pod stan - a to zcela dobrovolně! Důvod byl ale celkem lákavý - mistrovství světa v klasickém lyžování v Oslu. V pátek 4. března, jak jinak, než ve spěchu, balím bágl a před pátou hodinou už si to štráduju  poklusem k vlaku. Na nádraží v Oslu se potkáváme s Lůcou, která si to přifrčela z Elverum, asi 100 km severně od Osla. Lůca už je ostřílená Oslanka, jelikož zde strávila několik dní týden předtím, a tak jdeme na jistotu. Ještě večer sedáme do metra a jedeme směrem Holmenkollen, kde se celé mistrovství odehrává. Všude okolo tratí v přilehlých lesích je možné kempovat, a tak po tom, co docela s obtížemi hledáme volné místo, stavíme stan a ještě než ulehneme, jdeme si projít okolí. Stany jsou tu na každém kroku, stejně tak jako norské vlaječky a vzduch je nasycený kouřem od ohně. Zima nezima, sníh nesníh, Norové kempují úplně všude, topí ohně, grilují a radují se. Opilci sice na každém kroku, ale i tak to tu celé dýchá výjimečnou atmosférou.

 

 Ta je ještě mnohem silnější druhý den, kdy se jede ženská třicítka, samozřejmě s milovanou Marit Bjørgen. Norové své lyžaře zbožňují a lyžováním absolutně žijí. Každý má v ruce, na tváři či na batohu mininálně jednu vlaječku, červeno-modro-bílá vládne absolutně všude. Aby jsme ale nebyli úplně mimo, tak si na tváře malujeme českou trikoloru a vytahujeme velkou českou vlajku, kterou Lůca vyrobila. Taky máme národní hrdost. Sice nás Norové pořád trumfují, my ale s pocitem vlastenectví vyrážíme do areálu velkého skokanského můstku, kam máme lístky na odpolední závod družstev. Stojíme v zóně na stání, odkud máme ale velmi slušný výhled na celý můstek i dopad. Než závod začal, areál se absolutně zaplnil, a to slibovalo kvalitní atmosféru. Naši skokani skákali třetí, máváme vlajkou křičíme, fandíme! Protože jsme zde jediní Češi s velkou vlajkou, kamera si nás za chvíli našla a pokaždé, když skákali naši skokani, jsme se ocitli v záběru. Takže pokud jste někdo sledovali přímý přenos, mohli jste vidět, jak jsme mohutně fandili :) Závod se pro naše závodníky vyvíjel celkem slušně, když bojovali o 6. místo, nakonec ale po prvním kole obsadili 8. příčku. Po skončení 1. kola nám ale bylo oznámeno, že se závod z důvodu silného větru ruší, což nás trochu mrzí. Hned po závodě jsme se ještě vydali do centra na medailovou ceremonii, na kterou jsme koukali hodně z dálky, takže jsme toho moc neviděli. Zato jsme byli přímo uprostřed norského šílenství. Norky získaly ten den 2 medaile na 30 km a skokani stříbro, takže bylo co slavit.

Velký můstek na Holmenkollen se stadionem

Slušná návštěvnost

Fandíme!

V neděli nás ale čekal vrchol šampionátu - 50 km volně mužů. V čele našich závodníků samozřejmě Lukáš Bauer. Už 3 hodiny před startem jsme zabrali luxusní místo hned u trati. Stáli jsme navíc v místě, kde se okruh potkával, takže jsme závodníky viděli v jednom kole hned dvakrát. Už 2 hodiny před startem se po trati začali prohánět servismani, kteří testovali lyže, předjezdci, závodníci. I přesto, že do startu zbývalo ještě hodně času, fandilo se úplně každému, zvonce řinčely, tleskalo se, povzbuzovalo, křičelo. No neskutečná atmosféra. Těšíme se na závod čím dál víc. V jednu hodinu norský korunní princ odstartoval závod a my nedočkavě čekali, až se k nám přiřítí celá skupina závodníků. Jaké milé překvapení, když vidíme Lukáše na prvním místě a další naše kluky na slušných pozicích. Řveme mnohem víc pokaždé, když kolem nás projíždí česká kombinéza, fandíme a povzdbuzujeme úplně všechny. Je to prostě velká parádá a svátek lyžování. Jak ale všichni dobře víme, Lukášovi se nakonec nepodařilo vybojovat medaili, i když průběh závodu až do předposledního kola vypadal velmi slibně. Každopádně prožít atmosféru mistrovství světa přímo v mekce lyžování na slavném Holmenkollenu stálo za to. Je to pro mě hodně silný zážitek, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Blbec Northug v čele

Magál

Lukáš jel tak rychle, že mi to ani foťák nestačil zaostřit

Jo, to sedí...

Tím ale naše putování ještě neskončilo. Měli jsme namířeno na 3-denní výlet na sněžnicích nedaleko Osla. O tom ale někdy příště, dnes už nemám síly a navíc zítra pod heslem "teplo domova je zbytečným luxusem" vyrážíme na 8-denní study trip na Hardangerviddu!