Stručné zprávy ze severu

Ahoj všichni příznicvi, pokud si vás můžu dovolit takto nazvat (ještě mám nějaký sebevědomí), mého blogu! Podle četnosti příspěvků si takhle moc čtenářů určitě nezískám, ale když to prostředí tady svádí být pořád někde jinde než jen u počítače. To doufám, chápete.

Sníh se snesl z nebe, pokryl krajinu a začalo mrznout. Už mrzne asi 14 dní, ale toho sněhu moc nepřibylo. Venku už se taky stmívá mnohem dřív (asi ve čtyři) a ráno když vstávám v 8 (to není provokace pro pracující :) ), tak se teprve začíná rozednívat. Počasí nepřeje moc outoorovému vyžití, zato toho indoorového mám až nad hlavu. Do 1. prosince musím totiž odevzdat všechny eseje na předmět Outdoor Life (je jich celkem kolem 10), ale protože to dopadá jako vždycky, nejvíc práce dělám až v posledních dnech. Je to ale těžký když venku je pořád tak hezky! A navíc, stejně se mi nejlíp pracuje pod tlakem takže je to vlastně tak trochu dobře. Posledních pár dní sedím u počítače a tvořím. Nejde to úplně nejrychleji, ale já to stihnu :)

Včera, ve čtvrtek 25.11., pro nás, mezinárodní studenty, připravili Američani večeři u příležitosti Dne díkuvzdání. Tak jsme podle tradice pojedli krocana a k tomu spoustu dalších různých příloh - každý připravil něco. Byla to dobrota. Po večeři ještě dezert, který se skládal z produktů vytvořených ostatními studenty - my jsme pekli český buchty s povidlama, makem a jablky. Moc nenakynuly, ale chuťově rozhodně nezklamaly :) Tak to bylo moje první díkuvzdání. Díky!

 O den později, tedy dnes v pátek, jsem absolvoval podle sylabu svoji poslední oficiální výuku ve škole. Paradoxně se ale ve škole nekonala. Jeli jsme v rámci přemětu The Individual, Environment and Society do 50 km vzdáleného Morgedalu, kolébky lyžování. Konkrétně telemarkového lyžování. Narodil se tady totiž Sondre Nordheim (*1825), který měl velký vliv na podobu dnešního lyžování. Pro zájemce více info tady. Navštívili jsme zde muzeum, které je zasvěceno z větší části výrobě a vývoji lyží, částečně norským polárním výpravám a olympiádě v Lillehammeru (1994). Dokonce venku před muzeem pořád hoří olympijský oheň. Asi nejhezčí muzeum co jsem tady zatím viděl. Rozhodně přebylo ty bergenský. Po krátkém obědě, kdy jsme si každý poslušně vytáhli svoje vlastní svačinky a termosky s čajem, jsme se vydali na kratší výšlap do rodného domu Sondreho. Venku bylo tak -13°C, takže docela kosa, ale svítilo sluníčko a všechen ten prašan tomu dodal náboj. Bylo to hezké a stylové zakončení výuky, ujímá se mě trochu nostalgie, že už se mi to tady krátí.

Takhle se vyráběly lyže

Trochu jsem jim s tím musel pomoct.

Psi byli jako živí, i když byli vycpaní :)

Sám velký Sondre Nordheim

Muzeum lyžování

I když to není moc vidět, hoří tam olympijský oheň, který byl odsud dopraven do Lillehammeru v roce 1994

Pohled dolů do údolí, Morgedal

Teď už mi zbývá jen napsat všechny ty práce, v prosinci píšu ještě test z norštiny a na 13. už mám zabookovanou letenku domů. Ještě pořád jsem nenapsal ty reporty z vody a moře, slibuju, že to napravím, ale nejdřív až po 1. prosinci. Zůstaňte mi věrní, já se ještě ozvu, ale teď se jdu zase vrhnout na psaní! Mějte se krásně, přátelé. Toť zatím ze severu vše. Slyšel jsem, že už i v ČR začalo chumelit, tak snad už něco pořádně napadne! Skol!