Další zprávy ze severu

V neděli se udělalo celkem pěkně, a tak jsem vyrazil na menší hike do okolí. Cílem bylo zdolat vrchol Bryggfjell (778m). To se mi nakonec podařilo a přede mnou se otevřel krásný výhled do okolí Bø. Celkem zajímavě tu mají značeny turistické trasy. Neexistuje tu rozdělení podle několika barev jako u nás, ale v mapě je buď červená nebo modrá. Červená je letní turistická a modrá zimní lyžařská. Co mě ale překvapilo, tak to, že v mapě je sice červená, ale ve skutečnosti je to modrá. Se značením si Norové moc hlavu nelámou, sem tam máznou strom nebo kámen modrou barvou. Ať žije KČT!

Do Norska se určitě vyplatí si vzít kvalitní vysokou nepromokavou obuv. Hlavní značená cesta totiž nezřídka kdy vede skrz močál, vodopád nebo bažinu. Ale ta divokost přírody je jednoduše úžasná!

Pohled z vrcholu Bryggfjell

Celý druhý týden je ve znamení orientace a přípravy na první vícedenní trip, který nás čeká příští týden. Celé pondělí trávíme s naším průvodcem Andrém v lese, který se rozléhá nad areálem kolejí. Ve skupinách dostáváme do ruky orienťáckou mapu a zkoušíme se v terénu zorientovat. Nic těžkýho. V úterý už ve škole probíhají první přednášky o tom jak se takový trip plánuje a pro výukové účely sestavujeme celkový plán. Rozdělujeme se do dvou menších skupin a každá má k dispozici rádce ze 3. ročníku norského programu friluftsliv, který s námi půjde i na trip. 

 

Sestavit plán tripu je víceméně společný úkol založený na diskusi v rámci každé skupiny. Máme dány pouze campy, ve kterých bychom měli přespávat a trasu už si volí každá skupina podle sebe. Ač se to nezdá, zabírá nám to docela dost času. Trávíme tím i následující den a ve čtvrtek už to musí být definitivně hotovo.

Dnes se mi podařilo splnit si jeden z cílů, které jsem si během svého pobytu tady stanovil - zúčastnil jsem se pravého severského orienťáku! První úkol byl najít samotný start závodu. Měli jsme s Markem nějaké informace od našeho učitele Andrého, který se jich účastní pravidelně. Trvalo nám asi hodinu než jsme tam vůbec došli, z čehož druhá polovina byla v dešti. Dnešní závod byl menší, účast byla celkem skromná. Protože místní orienťácký klub slaví letos 50. výročí od svého založení, nemuseli jsme platit žádné startovné. To nás obzvláště potěšilo :) Trošku zajímavé bylo to, že si každý před startem musel do mapy zakreslit kontroly. Zvolili jsme si nejdelší trať - 5 km. A nebyla to dobrá volba. Terén byl celkem náročný na orientaci, mírně zvlněný, skoro žádné cesty, podle kterých by se dalo orientovat a samý močál, potok a vodou nacucaný mech. Mokrej až za ušima jsem byl po první kontrole a běhání po kotníky ve vodě mi po několika minutách už vůbec nevadilo. Abych to zkrátil, tak po opakovaném bloudění jsem to po dvou hodinách po 7. kontrole z 11 vzdal a snažil se najít nejkratší cestu z lesa, což mimochodem taky nebyl úplně jednoduchý úkol. Když jsem doběhl na parkoviště, byl tam už jen hlavní pořadatel a čekal na poslední dva závodníky - české hochy :) Marek se oproti mě ale nevzdal a svůj první závod v OB dokončil. Takže respekt! Byl to můj nějtěžší orienťák co jsem kdy šel, tak snad příště už to bude lepší a podaří se mi ho přinejmenším dokončit!

Dezorienťák a orienťák po závodu

Teď mě čeká prodloužený víkend, v pátek je volno, tak snad podniknu zase nějaký výlet po okolí. Předpověď počasí není moc pozitivní, ale od neděle by se snad zase mělo udělat hezky.

Omlouvám se za svůj slohový projev, ale dnes se mi to vůbec nelíbí. Snad jsem vás tím moc neodradil ;)