Páteční výlet a sobotní bleší trh

Další víkend je za mnou. Na kontě mám další zdolaný vrchol - Grygestolen (490 m). V pátek odpoledne jsme s Markem využili pěkného počasí a vydali se za naším cílem. Na půjčených kolech od kolegů ze Slovenska a Dánska jsme vyrazili po silnici na začátek turistické trasy asi 7 km vzdáleného. Jízda na plečkách byla celkem náročná, vidlice nepružila a přehazovačka skoro nepřehazovala. Jízda v pohorkách taky nic moc... Na konci cyklistické etapy jsme přivázali kola ke stromu a vyrazili. Převýšení bylo něco kolem 300 m, takže jsme zanedlouho vystoupali na vrchol. Opět se před námi otevřely impozantní výhledy do okolí. Z vrcholu lze vidět dvě dominatní skály, které jakoby se od celého masivu odtrhly při mohutném zemětřesení. Duše horolezce ve mě pookřela :) Počasí nám evidentně přálo, protože jsme z vršku pozorovali, jak nám prší na domečky a my mezitím chytali bronz.

Níže několik fotek pro ilustraci:

pan Marek

Při zpáteční cestě jsem si trochu zaskákal...

V sobotu se v místní základní škole konal bleší trh, který nám byl avizován už od počátku našeho pobytu zde. Taková akce se tu koná pouze jednou za rok a peníze jdou na podporu školy. Příležitost, jak tu nakoupit potřebné i nepotřebné věci za nízké ceny byla veliká. Věcí bylo nepřeberné množství všeho druhu. Za 100NOK jsem si odnesl struhadlo, mísu na zapékání do trouby, hrazdu mezi futra, repráčky k počítači, ručník do sauny a tričko. No není to skvělé?! Ano, je to skvělé!!! :)

 To je krámů!
 

 Od pondělí do čtvrtka budu mimo, odjíždíme totiž na naplánovaný trip do Lifjellu, pohoří nedaleko Bø. Předpověď počasí je velmi dobrá, nemělo by až do něděle vůbec pršet, tak snad to páni meteorologové dobře spočítali. Až se vrátím, tak se zase ozvu...

Zase tolik tady nestrádám...

I když to možná vyznívá, že tu jím suchý z nosu, tak až tak špatně tady není... Dnes k obědu jsem si udělal celkem dobře. :)

Lososíček

Další zprávy ze severu

V neděli se udělalo celkem pěkně, a tak jsem vyrazil na menší hike do okolí. Cílem bylo zdolat vrchol Bryggfjell (778m). To se mi nakonec podařilo a přede mnou se otevřel krásný výhled do okolí Bø. Celkem zajímavě tu mají značeny turistické trasy. Neexistuje tu rozdělení podle několika barev jako u nás, ale v mapě je buď červená nebo modrá. Červená je letní turistická a modrá zimní lyžařská. Co mě ale překvapilo, tak to, že v mapě je sice červená, ale ve skutečnosti je to modrá. Se značením si Norové moc hlavu nelámou, sem tam máznou strom nebo kámen modrou barvou. Ať žije KČT!

Do Norska se určitě vyplatí si vzít kvalitní vysokou nepromokavou obuv. Hlavní značená cesta totiž nezřídka kdy vede skrz močál, vodopád nebo bažinu. Ale ta divokost přírody je jednoduše úžasná!

Pohled z vrcholu Bryggfjell

Celý druhý týden je ve znamení orientace a přípravy na první vícedenní trip, který nás čeká příští týden. Celé pondělí trávíme s naším průvodcem Andrém v lese, který se rozléhá nad areálem kolejí. Ve skupinách dostáváme do ruky orienťáckou mapu a zkoušíme se v terénu zorientovat. Nic těžkýho. V úterý už ve škole probíhají první přednášky o tom jak se takový trip plánuje a pro výukové účely sestavujeme celkový plán. Rozdělujeme se do dvou menších skupin a každá má k dispozici rádce ze 3. ročníku norského programu friluftsliv, který s námi půjde i na trip. 

 

Sestavit plán tripu je víceméně společný úkol založený na diskusi v rámci každé skupiny. Máme dány pouze campy, ve kterých bychom měli přespávat a trasu už si volí každá skupina podle sebe. Ač se to nezdá, zabírá nám to docela dost času. Trávíme tím i následující den a ve čtvrtek už to musí být definitivně hotovo.

Dnes se mi podařilo splnit si jeden z cílů, které jsem si během svého pobytu tady stanovil - zúčastnil jsem se pravého severského orienťáku! První úkol byl najít samotný start závodu. Měli jsme s Markem nějaké informace od našeho učitele Andrého, který se jich účastní pravidelně. Trvalo nám asi hodinu než jsme tam vůbec došli, z čehož druhá polovina byla v dešti. Dnešní závod byl menší, účast byla celkem skromná. Protože místní orienťácký klub slaví letos 50. výročí od svého založení, nemuseli jsme platit žádné startovné. To nás obzvláště potěšilo :) Trošku zajímavé bylo to, že si každý před startem musel do mapy zakreslit kontroly. Zvolili jsme si nejdelší trať - 5 km. A nebyla to dobrá volba. Terén byl celkem náročný na orientaci, mírně zvlněný, skoro žádné cesty, podle kterých by se dalo orientovat a samý močál, potok a vodou nacucaný mech. Mokrej až za ušima jsem byl po první kontrole a běhání po kotníky ve vodě mi po několika minutách už vůbec nevadilo. Abych to zkrátil, tak po opakovaném bloudění jsem to po dvou hodinách po 7. kontrole z 11 vzdal a snažil se najít nejkratší cestu z lesa, což mimochodem taky nebyl úplně jednoduchý úkol. Když jsem doběhl na parkoviště, byl tam už jen hlavní pořadatel a čekal na poslední dva závodníky - české hochy :) Marek se oproti mě ale nevzdal a svůj první závod v OB dokončil. Takže respekt! Byl to můj nějtěžší orienťák co jsem kdy šel, tak snad příště už to bude lepší a podaří se mi ho přinejmenším dokončit!

Dezorienťák a orienťák po závodu

Teď mě čeká prodloužený víkend, v pátek je volno, tak snad podniknu zase nějaký výlet po okolí. Předpověď počasí není moc pozitivní, ale od neděle by se snad zase mělo udělat hezky.

Omlouvám se za svůj slohový projev, ale dnes se mi to vůbec nelíbí. Snad jsem vás tím moc neodradil ;)

Klíč je na světě!

Snad celé Norsko se dnes navečer otřáslo tím, jak mi odpadl ohromný šutr od srdce. Našel jsem klíč! Cestou na borůvky jsem ještě ze zoufalosti obešel dům a k mému překvapení ležel asi deset metrů od vchodu. Vytrousil jsem ho ještě dřív, než jsem si myslel. Bylo to ale dráma! :) 

Ale teď už jsem v klidu, protože mám hlídače. Sám Kapitán von Hergot se svolil k tomu, že se postará o to, aby se taková situace už neopakovala a já mu za to děkuji. Taktéž děkuji všem těm, kteří mi při hledání klíče pomohli, obzvláště Veronice, ale i těm co mi jen drželi palce.

První týden

Čas letí jako voda a první týden už je za mnou. Stalo se toho docela hodně, a tak jsem se rozhodl se o to s vámi podělit.

Ve středu ráno začala oficiálně první výuka hlavním předmětem celého programu – Outdoors; Mountains/Forests Coastline and Waterways. Sešli jsme se v Lavoo – tak tady říkají teepee, o kterém jsem psal minule. Je to vlastně poprvé, co se schází pouze naše skupina z Outdoor Life. Je nás celkem 15. Garant celého programu a učitel je Dán, který už několik let žije tady v Norsku, Jens. Co jsem o něm slyšel, tak je to prý docela borec, takže se máme na co těšit. První hodina je vyloženě informační, dostáváme plán celého semestru, skripta a tipy na knížky a mapy, které si máme koupit. Peněženka opět zapláče. Už se tomu přestávám divit. Kurzy budou ale zajímavý! Během prvních dvou měsíců nás čeká několik vícedenních tripů – první bude pěší v pohoří Lifjell, nedaleko od Bø, druhý bude sjezd řeky na kanoích, potom náš čeká plavba po moři na menších lodích a nakonec samostatný 10-denní samostatný trip bez učitelů, kteří se s námi setkají asi v půlce, aby nám předali kanoe a my se dál budeme plavit po řece. No nezní to výborně? :) Už se moc těším! V druhé půlce semestru už budeme hlavně ve škole.

První setkání v Lavoo

 Ještě ten den navečer se s několika českými kamarády – Markem, Eliškou, Evou a Evelínou vydáváme k jezeru, které je asi 2 hodiny chůze od kolejí, abychom zde přespali. Večer roztápíme oheň, debatujeme a zahříváme se kvalitní Pražskou vodkou. Využíváme celkem příznivého počasí, které tu v posledních několika dnech moc nebylo. Ráno už po sedmé vyrážíme zpátky, abychom byli na půl desátou ve škole. Po cestě sbíráme houby, které tu narůstají ohromných rozměrů a dají se sbírat podél pěšiny. Pro vášnivé houbaře je to tu opravdu ráj. 

Naše první noc venku

Rostou!

Ráno ve škole absolvujeme první hodinu norštiny. Sarah, rodilá Američanka, s námi projíždí základní fráze opravdu pekelným tempem. Jelikož se na další hodinu uvidíme až za tři týdny, dostáváme spoustu domácích úkolů.

Odpoledne se všichni mezinárodní studenti a několik Norů vydáváme na procházku podél řeky Bøelva. Každý na cestu fasujeme bagetu, další jídlo zadarmo! :) Asi v polovině cesty se k nám přidává náš další průvodce, rodilý houslista z Telemarku, který nám říká něco o historii tohoto kraje a prokládá to hrou na housle.

Řeka Bøelva. Vodákovo srdce zaplesá!

 

V pátek se po poledni opět scházíme v Lavoo, tentokrát k předmětu The Individual, Evirons and Society a hrajeme několik seznamovacích a problémových her. V rámci tohoto předmětu nás čeká několik jednodenních výletů po okolí.

Protože tady do nás pořád cpou, jaké vybavení bychom měli mít na túry a každý zdůrazňuje vlněné oblečení pro tepelný komfort, jsme domluveni s Jensem, že nás zaveze ke chlapíkovi, který nedaleko Bø v městečku Gvarv provozuje army shop. Ceny má prý nejnižší v celém širém okolí. A opravdu. Obchod se nachází u něho v domě, který je napěchován nejrůznějšími armádními věcmi, i 50 let starými. Kupuju si u něho vlněné podkolenky a triko z merino vlny za cenu mnohem nižší než u nás! Konečně jsem našel něco, co je tady levnější. :)

Když se odpoledne vracím na kolej, celkem unavený po celém tom týdnu, zjišťuji přede dveřmi, že nemám klíč. Prohledávám kapsy, batoh, všechno několikrát, ale klíč nikde. Zkouším prohledávat místa, kde jsem během dne byl, dokonce mě Veronika svým naleštěným favoritem veze zpátky do army shopu, abychom to tam prohledali, ale klíč nenacházíme. Naštěstí se ale na kolejích nacházejí dvě studentky, které mají univerzální klíč od všech pokojů. Na jednu z nich se obrací a ta mi odemyká dveře. Pokud klíč do pondělí nenajdu, budu muset zaplatit výměnu zámku za 800NOK! Takže hledej, Zdendo, hledej!   

Škola

Už v neděli v 15 hodin máme sraz všichni zahraniční studenti ve škole. Je nás asi kolem 60 ze všech oborů. Čechů nás je tu 7, z toho 6 na můj obor Outdoor Life, takže pro vylepšení mých jazykových schopností se budu muset paktovat s cizincema :) Pak je tu několik Slováků, nejvíc asi Španělů (u nás na FTVS jim říkáme teplákoví zevláci), celkem dost lidí z USA a Kanady, pár Němců, dva Mongolci, Filipínka, Vietnamec, Poláci, černoši z Ghany, Lotyšky, Francouzka, Italové... Vítají nás místní koordinátorky Ave s Lisou a je pro nás přichystáno menší občerstvení v podobě vaflí s marmeládou a čaj nebo kafe. Po krátkém informačním úvodu a představení každého odkud je a co bude studovat, jsme rozděleni do menších skupinek a místní studenti nás provádějí po kampusu. Budova školy je pěkná a nová. V jejím okolí je atletický ovál s fotbalovým hřištěm, beachvolejbalové kurty, asfaltové hřiště na basket a dokonce menší tréninkové golfové hřiště se dvěma greeny. Asi 100 m od hlavní budovy je velká budova sportovního centra s bazénem, fitkem, tělocvičnou s menší lezeckou stěnou, spinningem atd. Je vidět, že tady ty prachy ve školství jsou. 

Po prohlídce kampusu následuje prohlídka města, která je zakončena pizzou zdarma. Dozvídáme se, že v jedné restauraci se každé pondělí dá koupit láhev vína JEN ZA 130 NOK! Super, hned si koupím dvě :) A nejlevnější pivo je ve školním baru - 49 NOK! Na druhou stranu, každý čtvrtek od 14 do 16 hod tam je kafe a vafle zdarma. Rozhodli jsme se takovou akci nenechat si ujít a pravděpodobně se staneme pravidelnými návštěvníky :) 

Høgskolen i Telemark

Teepee slouží jako výuková místnost pro Outdoor Life

V pondělí ráno je první oficiální den v semestru. Máme sraz na devátou ve škole, kde je pro nás přichystána velkolepá snídaně. Moc si to užíváme. Sytíme své žaludky samými dobrotami, které si tu asi moc kupovat nebudeme :) Následně se přesouváme do učebny, kde dostáváme první info o tom, jak to tu na škole chodí a co nás čeká v nejbližších dnech. Od jedné hodiny je před školou úvodní ceremonie určená především pro nové studenty, servírováno je ovoce a čaj zatím je to samé jídlo zdarma, to se nám líbí! :) Výstupy řečníků jsou prokládány hudebními vstupy místní rockové kapely Shakin'Shit (alespoň tak to znělo :) ). Škoda, že to téměř celé bylo v norštině, ale co mě překvapilo, že nejdelší vstup měl student, který mluvil asi 15 min o místním disko klubu a pravděpodobně mluvil o akcích, které se tam během semestru konají. Obzvláště první týden mají Norové v plánu přežít v alkoholovém opojení.

Snídaně ve škole

Kapela Shakin'Shit (úvodní ceremonie)

Večer je první disko akce, na kterou se chystají snad úplně všichni. Několik se nás schází na kolejích, chvíli posedíme, pijeme zásoby z domova a na jedenáctou dorážíme do klubu. Celkem důkladně nám tu kontrolují datum narození, nikoho pod 18 dovnitř nepustí. Jako Erasmáci máme vstup zdarma, a tak se ještě musíme prokázat, abychom mohli být odškrtnuti z VIP seznamu. Klasická diskotéka, ještě tu není plno, a tak si dávám nejdražší pivo v životě. Jen pro pocit, víc ne. Seznamuju se se spoustou nových lidí, diskutujeme, ale diskotéka jako taková nás moc nebaví, a tak asi o půl jedné klub opouštíme společně se Slováky, Američankou a Lotyškama a jdeme spát. 

V úterý ráno se scházíme ve škole, aby nám byl vysvětlen počítačový systém. Každý se musí zaregistrovat a aktivovat si studentský účet. Celkem se to protahuje, ale to je jediné, co nás dnes čeká. Odpoledne je ve sportovním ražení. Máme možnost si tu zahrát beachvolejbal, fotbal, kriket nebo si vyzkoušet golf. Tak se sportovně vyžíváme. Počasí už není tak hezké jako v minulých dnech, dnes zataženo, občas nějaká ta drobná přeprška, ale tohle je typicky norské počasí a na to si budeme muset zvyknout.

Tiger Woods :)

Toť zatím ze severu vše.

Všechno hotovo, odjíží se do Norska!

Proces, který započal koncem března podáním přihlášky na Erasmus, vyvrcholil po nekonečných administrativních záležitostech koncem července, kdy se mi konečně podařilo zařídit poslední formality potřebné k výjezdu za studiem do zahraničí. Stálo mě to nejen spoustu času, ale hlavně nervů! Česká byrokracie je jedna velká svoloč! Už je to naštěstí za mnou a já jsem mohl odcestovat.

 Loučení s Lůcou na Ruzyni

V sobotu 14.8. se z pražské Ruzyně vzneslo letadlo společnosti Norwegian Air Shuttle i se mnou na palubě, aby o dvě hodiny později přistálo na letišti v Oslu. Vše proběhlo celkem rychle a po 20 minutách  od příletu už za 140 NOK (1NOK=3,2Kč) jedu svou nejdražší 40ti minutovou jízdu busem v životě do centra na hlavní nádraží (zlatá jízdenka na MHD v Praze, která se mi dosud za 26 Kč zdála jako docela vysoká). Zde přesedám na další autobus, který mě po 2 hodinách jízdy doveze do Bø [čti: Be], pětitisícového městečka, kde sídlí jeden z kampusů Telemarské univerzity.

V Bø už mě čeká místní studentka, která mě odváží na kolej, kde strávím příští 4 měsíce. Koleje tu vypadají diametrálně jinak než jsme zvyklí v Čechách. Studenti tu bydlí v přízemních, maximálně jednopatrových domcích, které mají většinou 8 pokojů, každý bydlí sám a sdílí společně s jedním nebo 6 lidmi socíální zařízení a kuchyň (záleží na ceně ubytování). Společenská místnost s plochou televizí a prádelna s pračkou a sušičkou jsou samozžejmostí. Já bydlím ve dražší variantě, bohužel levnější ubytování jsem kvůli zdlouhavému papírování u nás ve škole už nestihl zabookovat. Rozdíl v ceně je téměř dvojnásobný a každá koruna je tady vzhledem ke skromnému stipendiu dobrá.

Koleje

Můj pokoj

 

Ceny potravin jsou tu v obchodech zhruba stejné jako u nás, jen člověk musí násobit třemi kurz norské koruny. Takže brutus! Má to ale výhodu, že tu neztloustnu :) Alkohol je tu extrémně drahý a je prodáván pouze ve specializovaných obchodech, který je v tomhle městě jen jeden. V supermarketu se dá sehnat jen omezený sortiment piva, ale ceny jsou šílený! I když Slováci tu objevili třetinkový pivo za 4 NOK, chutná ale jako pivo žředěné vodou a má pouze 2,5% alkoholu. Jídlo v restauracích je pro mě taky nemyslytelné, jen pizza vyjde asi na 500 Kč. Takže to bylo jen pár slov na úvod pro ilustraci :)

Cestou do centra

Hlavní třída