Stále na lyžích

Po delší době se zase dostávám k tomu sepsat další severskou story. Doufám, že jste rádi :)

Od posledního tripu jsem, kupodivu, zase zavítal do školy, začínají se na mě hrnout termíny odevzdání různých esejí, takže postupně na tom pracuju. Od soboty do středy jsem tu hostil milou návštěvu - kámošku z FTVS, Míšu. Hned první den jsme vyrazili s klukama Lukaszem a Sanderem zdolat blízký kopec Bryggefjell, na jehož vrchu už jsem několikrát stál. Na lyžích to ale bylo poprvé. Míše jsem půjčil skialpy od Zdena ze Slovenska. Počasí bylo parádní, parádní prašan místy taky. Cesta nahoru zabrala tak 2 hodiny, na vrcholu jsme si dali sváču, rozhlédli se do dáli a už si to frčeli dolů. Zrovna když jsme se dostali do dobré pasáže, kde byl krásný přemrzlý prašan, Míše se nešťastnou náhodou utrhla patka u vázání. Po chvíli usilovného hrabání v metru sněhu jsme ji naštěstí našli, ale zbytek cesty musela jediná žena výpravy absolvovat na jedné lyži. Kdyby jste náhodou někdo měl doma náhradní patku na Silvrettu Pure nebo o nějaké možnosti, jak ji sehnat, věděli, dejte prosím vědět. Díky!

Na neděli a pondělí jsme naplánovali dvoudenní výlet na Lifjell. Od učitele Jense jsem se dozvěděl, že se v horách nachází odemčená kamenná chatka, kde se dá přespat, a tak byl cíl jasný. Lepší než spát v záhrabu. Ráno jsme se sbalili, pro Míšu sehnali backcountry lyže, vzali nějaké dřevo na oheň a autem se nechali přiblížit výše do hor, odkud už jsme museli šlapat po svých. Většinu cesty jsme absolvovali po urolbované běžkařské trati, doprovázeni slunečními paprsky, místy ale celkem nepříjemným studeným větrem. Asi po 2,5 hodinách jsme dorazili na Hollane, chatu s obsluhou asi 2 km od našeho cíle. Posilnili jsme se horkou čokoládou, pokecali s dvěma norskýma chalanama, z nichž jeden nám prozradil, že v Praze studoval 6 let medicínu na 3. LF, ale češtinu hodně zapomněl, teď doktoruje v nedalekém Porsgrunnu. Dobrá náhoda. Popřáli jsme si šťastný zbytek cesty a po chvíli vyrazili vyhledat příbytek. Poslední úsek vedl pouze do kopce a po mé menší dezorientaci jsme dorazili k jezeru, na jehož břehu se měla nacházet chatka. Už se stmívalo, a tak jsme doufali, že nebude celá zafoukaná sněhem, jak mi Jens avizoval, že by se tak mohlo stát. Naštěstí nebyla, koukal pouze kousek štítu střechy. Ufff.... Během několika minut jsme vykopali díru, abychom mohli otevřít dveře. Nečekali jsme, že to bude takový luxus. Uvnitř kamínka, postele pro 4 lidi, stolek, nějaké vybavení jako sekery, pily, zapalovač, sirky, nůž atd. Celkem dost věcí. Dokonce i lucerna na plynovou bombu, kterou se nám ale stejně nepodařilo rozchodit. Zatopili jsme tedy v kamínkách, chvíli se valil dým dovnitř chalupy, ale po menší úpravě komínu už bylo vše v pořádku. Teplo se udělalo během chvíle. Plotýnka ale nebyla natolik výkonná, abychom na ní uvedli vodu do varu, a tak jsme uvařili Dobrý hostinec na plynovém vařiči. Byla neděle a co by to bylo za neděli, kdyby nebyla svíčková! Mami, umíš ji ale líp!

Takhke jsme našli chatku.

Po usilovné archeologické prácí jsme objevili nádherný příbytek. I s paní domácí :)

V pondělí ráno jsme si ještě přitopili, posnídali a kolem jedenáctý vyrazili zpátky, trochu po jiné trase, ta už nebyla upravená rolbou. Byla o něco větší zima a obloha už zatažená. Po čtyřeh hodinách chůze a částečně i sjezdu jsme se dostali do lyžařského střediska, jehož svahy byly liduprázdné a odkud jsme předchozí den vycházeli. Únava se pomalu začala dostavovat... co to říkám, měli jsme toho celkem dost, a tak jsme se uchýlili do tepla bufetu, kde taky nebyla ani noha. Nabídce vaflí za 25 NOK jsme nemohli odolat, tak jsme si každý jednu objednali. Dostali jsme k nim i plnou misku výborný jahodový marmelády, kterou jsme taky celou zblajzli. Deficit cukru byl tedy doplněn, nějaká energie nabyta a před čtvrtou hodinou jsme se mohli vydat po svých dále k domovu. Po silnici je to asi 15 km, na lyžích se hodnota bude blížit tomu samému číslu. Přestože je výškový rozdíl něco kolem 700 m, trvalo nám to asi 3,5 hodiny. Míša už mě možná místy trochu proklínala, ale nakonec jsme to zvládli a před osmou večerní se konečně dostali domů. Výživný to den. Dobrá večeře ale celkový dojem zvýšila.

Zasloužené vafle.

Úterý patřilo převážně regeneraci a prohlídce města. Středa ráno znamenala pro Míšu odjezd domů a já jsem zase naklusal do školy. V pondělí jsem se nezúčastnil plánování dalšího tripu - Winter mountains, ale moji milí spolužáci, společně s pěti norskými studenty, se kterými budeme tvořit jednu skupinu, se o to postarali. Ve středu jsme ještě zkorigovali plán a zkonzultovali se Simonem - učitelem, který nám bude průvodcem. Vyrážíme v pondělí 20. února a máme namířeno na 9 dní na Hardangerviddu. Čtyři noci budeme trávit v hostelu, kde budeme mít plnou penzi a během dne se budeme věnovat pohybu v zimních horách, orientaci a dalším dovednostem. Potom vyrazíme na 5 denní přechod na těžko. Spát budeme tentokrát už ve stanu a pokud to půjde, tak v igloo nebo budeme budovat sněhové jeskyně. Když jsem se dozvěděl, že za cestu autobusem jen tam, která nemá ani 150 km, dám 320 NOK, tak se mnou málem šlehlo. Jiná možnost jak se tam dostat bohužel není (např. autem), protože skončíme jinde než odkud vyrazíme. Sice jsem tu už dlouho a mohl bych být zvyklý na vysoký ceny, ale tohle je fakt moc. Navíc když linkovej bus stojí něco málo přes 200 NOK. Ten ale nejede tak, abych se tam dostal během dopoledne. Musím to překousnout, je to jen jednou...

 Ale abych dnes nekončil negativě, tak na tento víkend je přepověď, že by mohla být vidět opět polární záře, z důvodu velkých erupcí na Slunci, mrazivého počasí a snad by měla být i jasná obloha. Tak já běžím ven vyhlížet!

Hezký víkend. A taky někdy komentujte, ať vím, jak se máte vy! ;)

P.S.: Zbytek fotek v galerii na Picase!

Winter Forest trip a Aurora Borealis

Ve zdraví jsem přežil 5 dní v divočině, a tak se s vámi můžu podělit o nové zážitky!

Jak jistě mnozí vědí, absolvoval jsem tento týden od pondělí do pátku první kurz ve druhém norském semestru - Winter Forest. Kurz byl zaměřen na pohyb a orientaci v zimním zalesněném terénu, stavbu kempů, rozdělání ohně na sněhu a tak podobně. Zároveň jsme měli možnost otestovat si vybavení, získat přehled, co vše je potřeba s sebou na takový trip vzít, jak rozdílná je orientace a časový odhad ujité vzdálenosti a tak dále. To vše samozřejmě na backcountry lyžích. Ale vezmu to všechno pěkně popořádku.

Obědy na celý trip - tzv. Loganbrød

Než jsme se vůbec na takový výlet vydali, museli jsme si ho naplánovat. Styl výuky je tu trošku odlišný než na jaký jsme zvyklí u nás. Experience education (výuka zážitkem, prožitkem) hraje prim v celém friluftsliv programu. Učitelé tu nejsou od toho, aby pro studenty zajistili celý program tak, aby ho všichni mohli poslušně absolvovat a aby si z toho nakonec každý odnesl pokud možno pozitivní zážitek či zkušenost. Ale ten, jak dobře víme, nemusí být vždy pozitivní, hlavně, když je hluboký. Absolvovali jsme několik přednášek, které se týkaly tematiky pohybu a chování v zimní přírodě, vhodnosti stravování atp. Na tomto základě jsme odbrželi mapu s lokalitou, kde se budeme pohybovat a zbytek plánování byl čistě na nás, studentech. Dané jsme měli jen místo, kde budeme začínat a že tam máme strávit 5 dní. Ostatně tento postup už známe z předchozícho semestru, a tak to pro nás bylo ulehčení.

 Rozhodli jsme se sestavit plán tak, že první dvě noci jsme strávili na jednom místě a zbytek jsme se každý den přesouvali dále. 

První den v 8 ráno jsme se sešli ve škole ještě se dvěma norskými studenty 2. ročníku friluftslivu - Markusem a Ole Peterem, kteří nám budou "veiledery" (veileder je norský výraz pro někoho, kdo v uvozovkách vede skupinu, ale zároveň je jejím plnoprávným členem a když je potřeba, vydává pouze impulzy, rohodování většinou nechává na samotné skupině) a zároveň je to pro ně povinná praxe. Už jsme s nimi diskutovali celý plán minulý týden a kluci jsou velmi sympatičtí. První den se k nám připojí ještě náš učitel Jens, je nás tedy celkem 8. Nasedli jsme do dvou aut a dojeli do asi 15 km vzdálené osady Roheim, odkud jsme vyrazili už po svých. S velkým těžkým batohem to nejde tak lehce jako bez něj, a tak se pohybujeme pomalu, děláme často přestávky na doplnění tekutin, zhltnutí nějakých oříšků, čokolády, svlékání či oblékání vrstev oblečení. Do cíle prvního dne dorážíme celkem brzy, někdy lehce po poledni. Ale dobře nám tak, je to náš první kemp a navíc zde budeme dvě noci, a tak si na jeho stavbě můžeme dát obzvlášť záležet. Rozdělujeme si úkoly, někdo staví přístřešek na spaní (stany s sebou totiž nemáme, pouze celtu), další místo ohniště a  lavice na sezení (samozřejmě ze sněhu), také je třeba zajistit nějaké dřevo a nesmí se zapomenout ani na latrínu. Zabere to celkem dost času, ale nakonec vše stíháme ještě před setměním. Ještě před večeří naházíme kupu sněhu, kterou další den vykutáme a vznikne tak další alternativní místo na spaní. První noc byla nejchladnější ze všech, bylo kolem -5°C, takže ještě docela příjemně.

Druhý den jsme zasvětili výšlapu na horu Maskat, jejíž vrchol se nachází přímo nad naším kempem, asi kilometr vzdušnou čarou. Kvůli prudkému a složitému terénu musíme zvolit mírnější variantu, a tak jdeme okolo asi 4 km. Po poledni staneme na vrcholu a kousek pod ním si dáváme oběd. Stalo se tradicí na tomto tripu, že každý z nás představil ostatním co dobrého má, a tak je to velmi dobrá zkušenost a člověk hned má větší přehled a inspiraci co si zabalit pro příště. Já jsem před odjezdem upekl tzv. Loganbrød, který se skládá z mouky, mléka, másla, semínek, kokosu, sušených meruněk a tak dále. Jeho výhoda je v tom, že má hodně energie (spočítal jsem energetickou hodnotu na 31 500 kJ - to už je pořádná bomba :) ), je skladný a dlouho vydrží. Musím se pochválit, že se mi povedl a chuťově je taky dobrý! Ani jsem ho za celých těch pět dní nesnědl, opravdu malý kousíšek celkem zasytí, ale na druhou stranu musím říct, že se toho člověk za pár dní přejí. Takže pro příště vím, že ho neupeču tolik a doplním to ještě něčím dalším, ať to mám pestřejší. Po obědě jsme praktikovali na řídce zalesněném severním svahu Maskatu telemarkový oblouk v prašanu, což byl mj. můj "teaching program". A tak jsem se asi na dvě hodiny převtělil do lyžařského instruktora. A dokonce byl u všech vidět i pokrok za tak krátkou chvíli, tak mě to potěšilo na duši. Druhou část odpoledne jsme věnovali zase Sanderovu teaching programu - ice fishing, rybaření na zamrzlém jezeře. Od norské skupiny, která kempovala nedaleko od nás jsme si půjčili vrták na led, vyvrtali několik děr a nahodili návnady. Nechali jsme je přes noc a doufali, že ráno vytáhneme nějaké úlovky.

Sander nahazuje

Vrtat díry mě fakt bavilo, udělal jsem asi 4 :)

Třetí den ráno hned po sbalení kempu a snídani jsme vyrazili zkontrolovat, jestli se něco nechytilo. Bohužel. Tak snad příště. Začali jsme se tedy přesouvat po předem naplánované trase dál. Terén ve skutečnosti vypadal mnohem hůř než na mapě, a tak po prodírání lesem, překonávání několika překážek zdoláváme první kilometr během tří hodin. Ufff... Dáváme oběd, další inspirace a sjíždíme celkem krkolomným sjezdem k dalšímu jezeru, kde stavíme další kemp. Už je celkem pozdě, začíná se stmívat, a tak je třebá máknout. Vše se daří v přijatelném časovém horizontu, a tak celkem unavení usedáme k ohni. Dnešní teaching program na téma Tradiční jídlo lesních dělníků má na starosti Veronika, a tak večeříme kaši připravenou z vody, mouky, sýra a opečené slaniny - celkem syté jídlo, ale velká dobrota. Dezert je velmi podobný hlavnímu chodu - mouka, voda, cukr a sladká ovocná omáčka z pytlíku. Dostávám do sebe ještě pár lžic, ale už opravdu nemůžu nic dalšího polknout minimálně do rána. Přes noc nás zastihl trochu déšť, přístřešek nápor větru nevydržel, a tak ráno sušíme částečně vlhké spacáky a karimatky. Žádná tragédie.

 

Předposlední den se nese ve znamení pěkného počasí a krkolomého asi 2 km sjezdu. S velkým báglem na zádech žádná sranda. Všichni ale přežili a po obědě, který dáváme u jezera Visjå nás čeká už jen lehký výšlap k dalšímu jezeru Svarttjørn, kde budujeme poslední kemp. Hned vedle kempu stojí vrzostlý buk, ale je celý suchý. Kdosi dostal nápad udělat si z něho táborák. Netrvalo dlouho a Ole Peter se ujal sekery a vydal se ho pokácet. Asi po půl hodině usilovné práce už padal k zemi (tím myslím strom :) ) a my jsme se pustili do jeho porcování. Tento oheň byl ale speciální. Dva třímetrové kusy kmene jsme položili vedle sebe, do mezery mezi nimi jsme naládovali suché slabší větve, navrch roští a podpálili. Po večeři, která byla toho večera grandiózní, jsme navrch umístili další kmen stejné délky a to teprve bylo teplo. Tento vrchní kmen způsobil, že se teplo začalo šířit i do stran a my jsme se začali svlékat z triček. A i bez nich se u ohně nedalo vydžet. V plánu bylo, že oheň bude hořet celou noc a poskytovat teplo i v přístřešku, který jsme postavili hned naproti. V noci ale nečekaně napadly asi 3 cm sněhu a ráno, když jsme se vzbudili, už bohužel nehořel. Spálili jsme tedy zbytek během snídaně a vyrazili vstříc domovu. Asi kilometr před cílem, odkud jsme v pondělí začínali, rozděláváme oheň a obědujeme. Jak už bývá zvykem, probíráme co jsme zažili, co nám to dalo, co jsme se naučili a tak dál. Prostě zpětná vazba, kterou později dokončujeme po příjezdu do školy, protože nám už byla celkem zima.

Palivo na večer :)

Byl fakt hic!

 A tak to celé hodnotím velmi pozitivně, spousta nových zkušeností, zážitků atd.

Co se stalo v noci jsem nečekal - nad Bø se zjevila aurora borealis, neboli polární záře. Asi o půlnoci jsme tedy měli možnost pozorovat tento fascinující úkaz. Byla jasná, lehce mrazivá noc a fosforově zelené světlo se rozlévalo po obloze. Hodně zvláštní zážitek. Nebyla nijak výrazná, ale bylo to porpvé, co jsem něco takového viděl na vlastní oči. Protože místo, kde byla záře nejjasněší zakrývaly stromy, vydal jsem se poklusem kousek dál, odkud jsem měl ničím nerušený výhled. Snažil jsem se udělat nějaké obrázky, a protože v ruce foťák na tak dlouhé časy neudžím, použil jsem jako stativ auto zaparkované před jedním z domů. Po chvíli za mnou přišel kluk, řekl bych o pár let mladší než já a ptal se mě, jestli mám v úmyslu mu to auto ukrást. Tak jsem se ho snažil přesvěčit, že o to mi opravdu nejde, že jen fotím oblohu a začal jsem mu vysvětlovat, že tu studuju, že mám úplně jiný zájmy a nejsem žádnej zločinec. Říkal, že už mu z toho místa dvě auta ukradli, tak chápu, že měl trochu strach. Nevypadal ale moc přesvědčeně po naší společné diskusi. Tak jsem se radši zbalil a šel zpátky domů. Něco se mi podařit vyfotilo, ale není to žádnej zázrak. A tak takhle symbolicky jsem zakončil tento týden.

Kvalita nic moc, ale něco vidět je.

Víkend se nesl ve znamení relaxace, úklidu a nějaké práce pro školu. Do galerie jsem doplnil zbytek fotek, tak teď už je to kompletní.

Ha det...