Kjeragbolten - víkend ze snu

Nedá mi to a musím se s vámi podělit o zážitek, který mi připravil právě uplynulý víkend. Dovolím si přeskočit reporty o dvou uplynulých školních tripech z vody a z moře - dodám později. To, co jsem zažil teď o víkendu je mnohem silnější. Ale pěkně od začátku:

Ve čtvrtek jsme seděli ve školní kantýně a užívali si každotýdenní "coffee hour", tedy kafe a vafle zdarma. Debatovali jsme a ještě ladili plány a náš poslední společný 10ti denní study trip, na který se vydáme v úterý. Čekal nás prodloužený víkend, a protože předpověď hlásala slunečné počasí po celou dobu, byl by hřích to nějak nevyužít. Můžou to taky být jedny z posledních hezkých dní tady, v listopadu už může hodně pršet a pak i sněžit. Ptal jsem se spolužáků co mají na víkend v plánu - jedna skupina chce vyrazit autem na Gaustatopen, nejvyšší vrchol Telemarku, ze kterého je za dobrého počasí vidět 1/6 Norska - hmmm, velmi lákavá nabídka. Holky z Lotyšska zase chtějí stopovat na západní fjordy, konkrétně navštívit jedno z nejznámějších a často fotografovaných míst v Norsku - Kjeragbolten (balvan zaseknutý mezi dvěma skalami 1000m nad fjordem). Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se jasně rozhodl pro fjordy. Večer jsme se domluvili na konkrétních detailech, naplánovali trasu a ještě naverbovali Lukasze z Polska. Ráno v 8 hodin se scházíme venku před domky. Naše kroky ještě vedou do školy, kde si půjčujeme stan (jak jinak než zdarma samozřejmě), půjčujeme mapu z knihovny, tiskneme cedule na stop, googlíme poslední info a v deset hodin si to už štrádujeme k silnici.

Pro usnadnění stopování se rozdělujeme na dva páry - já s Agnese a Lukasz s Elizabeth. Stříháme si, kdo začne. My samozřejmě prohráváme, a tak musíme čekat. První pár má celkem štěští - chytají auto po 20 minutách. Nám to následně trvá 45 min. První nás veze pán v luxusním BMW, asi 50 mu může být, jedeme s ním cca 50km. Celkem slušný! Vyhazuje nás kousek od odbočky, odkud potřebujeme pokračovat dále. Netrvá ani 5 min a zastavuje nám chlapík ve fabii, taky zhruba padesátník. Komunikuje velmi slušně anglicky a že prý nás hodí asi 30 km od místa kam potřebujeme - luxus. Jedeme s ním následných asi 120 km, sám se nabídl, že mi klidně zastaví, pokud chci něco vyfotit - prostě pecka, zastavujeme asi 4x :) Ještě nám hodně říká o místech, kudy projíždíme a dává rady. Průvodce k nezaplacení. Už asi ve 3 hodiny odpoledne jsme nedaleko našeho cíle.

Čekáme ale na druhý pár, který neměl takové štěstí jako my a doráží zhruba o 2 hodiny déle. Následných 30 km vede po úzké silnici, kde není skoro žádný provoz, natož v pátek odpoledne. Dokonce se nám podaří ještě stopnout chlapíka, který nás popováží asi o 8 km dále a všechny najednou! Už je asi půl šesté, a tak náš plán je dojít pěšky ještě kousek dál, postavit stan a ráno zkusit chytit nějaké turisty mířící na Kjerag, stejně jako my. Stan stavíme už za tmy, vaříme večeři a spokojeně usínáme. Ráno už v deset stojíme na silnici a zkoušíme své štěstí. Ještě není moc provoz, tak se pomalu přesouváme pěšky. Asi po 2 km chůze nám zastavuje manželský pár ve středních letech a veze nás na parkoviště, odkud začíná značená trasa na Kjerag. Lukasz s Elizabeth přijíždí hned v závěsu. Je 11 hodin dopoledne a konečně můžeme vyrazit za našim vysněným cílem. Cesta vede přes tři hřebeny a trvá 2,5 hodiny. 

Průvodce Lonely Planet o tomhle místě píše: "Kjeragbolten je ohormný oválný balvan vklíněný mezi dvě skalní stěny vzdálené jen asi dva metry. Desetikilometrová túra zahrnuje i velmi náročné stoupání (převýšení 700m) od parkoviště Øygardsstølen Café nedaleko nejvýše položené serpentiny nad Lysebotn. Cesta se táhne do kopce a přes tři hřebeny a místy vede přes prudké rozbahněné úseky, které mohou být velmi náročné. Jakmile jste u Kjeragboltenu, ještě nemáte vyhráno, protože pokud chcete dojít až na balvan, musíte být schopni náročného balancování, například přechod přes nechráněnou římsu na skále vysoké tisíc metrů. Odsud už můžete překročit (nebo se doplazit) přímo na balvan a vychutnat si pohled, který patří v Norsku k nejúchvatnějším." S tím balancováním to není až zase tak napínavý, jak se píše v průvodci. Pro člověka, který má alespoň základní zkušenosti s lezením, to je procházka.

To, že jsme dorazili na místo, poznáváme okamžitě. Na fotkách to vypadlo úžasně, naživo je to ještě úžasnější! Spostu času trávíme focením, já pořád běhám někde okolo, jsem prostě ohromen. Jsou to úžasné pohledy, Lysefjord téměř kilometr pod námi, neuvěřitelné. Celkem se kocháme a odpočíváme asi skoro 3 hodiny než se vydáváme stejnou cestou zpět.

Na parkoviště přicházíme kolem šesté a zastavujeme mladý pár, který právě odjíždí ve velkým transportéru. Bohužel nemá moc místa kvůli plnému kufru věcí na windsurfing. Nabízí se, že nám může vzít batohy a dva z nás, souhlasíme, udáváme si místo setkání a já s Agnese jdeme vyhlížet oběť na parkovišti, která by nás odvezla trochu blíž civilizaci. Hned na první pokus souhlasí dva chlapi s pajerem. Po krátkém představení zjišťujeme, že jeden z nich je Slovák, který tady studuje norštinu. Chlapci mají ještě v plánu, než pojedou zpět, sjet serpentýny a podívat se dolů do fjordu - proč ne, přece nebudeme proti :) A tak si ještě děláme menší výlet a pak už honem zpátky za našimi kamarády. Chudáci celkem vymrzli když na nás čekali. Kousek od silnice, hned vedle kempu, stavíme stan na písčité pláži u jezera. Všichni jsme už řádně hladoví, a tak sytíme žaludky teplým jídlem a spokojeně usínáme. Ráno vstávačka na osmou a v deset už zkoušíme naše štěstí s palcem u silnice. Čeká nás asi 50km pasáž přes hory po úzké silnici než se dostaneme na hlavní silnici mířící do Osla. Až asi po 1,5 hodině zastavuje první auto. Hodná paní nás bere přesně tam, kam potřebujeme. Zde už je provoz o něco větší a po půl hodině stopujeme velký černý mercedes, který řídí pán kolem 60. 

Dalen hotel

Hned jak vystupuje z auta už na nás mluví anglicky - to se nám ještě nestalo. Jede ze Stavangeru do Osla a auto má plné židlí, ale ochotně nám uvolňuje sedačky a místo pro batohy. Velmi dobře se nám s ním povídá, dozvídáme se, že je právník a že procestoval už velkou část světa, žil několik let v Řecku, má ženu z Finska a když byl mladý často za ní jezdil stopem, koupil farmu v Maďarsku, zítra letí do Vídně na operu... velmi zajímavé setkání. Když projíždíme městečkem Dalen, zastavujeme u krásného starého hotelu (www.dalenhotel.no), který nám chce ukázat, protože už v něm jednou byl. Bohužel je ale pro veřejnost zrovna zavřený kvůli svatbě předešlý den. Domlouvá nám ale, že se i přesto můžeme jít dovnitř podívat a obdivovat jeho krásu. Pak nám ještě na pumpě kupuje čokoládu a na cestě zastavujeme u starého dřevěného kostela Eidsborg stavkyrkje. Připadáme si jako ve snu. A konečně, když se dostáváme na místo, odkud už je to jen 30 km od našeho cíle v Bø a kde bychom měli vystupovat, rozhoduje se, že nás hodí přímo domů. Sice si cestu trochu prodlouží, ale vůbec mu to nevadí. My jen zíráme s otevřenou pusou a nemůžeme tomu uvěřit. 

Náš Albert se svým vozem

Po půl čtvrté vystupujeme na benzínce v Bø, loučíme se, vyměňujeme kontakty a nevěříme, že se to opravdu stalo. Dobří lidé ještě nevymřeli. Ať si říká o Norech kdo chce, co chce, ale já nemůžu řict jediné špatné slovo. Musím to zaklepat na dřevo, ale moje zkušenosti jsou zatím jen pozitivní. Taky jsem se zamiloval do stopování, už tady jinak cestovat nebudu :)

Tak tedy skončil tenhle úžasný výlet. Stále jsem plný dojmů a nemohl jsem se o ně nepodělit. Celé bych to popsal jediným slovem - WOW! :D